Podzim 1993
Švýcarsko a Rakousko
Trasa: Schaffhausen, Kostnice, St. Gallen, Brig, Montreux, Interlaken, Krimml, Steyer, Melk
Interlaken
Švýcarsko a Rakousko
Trasa: Schaffhausen, Kostnice, St. Gallen, Brig, Montreux, Interlaken, Krimml, Steyer, Melk
Naše čtyřdenní cesta Švýcarskem a Rakouskem začala příjezdem do Vídně po 17. hod. Protože do odjezdu rychlíku směrem na Graz nám zbýval čas, navštívili jsme již za tmy park Belvedér. Na zahřátí jsme se posilnili slivovičkou a prošli se po parku. Překvapení bylo, když jsme se vrátili k bráně a zjistili, že je zamčeno. Brána byla dost vysoká a mně by rozhodně přes ni nedostali. Už jsme všechno viděli černě a začali hledat místo, jak se dostat ven. Naštěstí jsme objevili zřízence, který nám odemkl a tak umožnil, abychom stihli vlak. Noc jsme strávili na cestě přes Curych do severní oblasti Švýcarska. Tato oblast patří do německé zóny a má velmi staré dějiny. První osady zde zakládali již Keltové, po římské okupaci zde vzniká několik velkých středisek, v nichž se v 1. stol. n.l. prosazuje křesťanství. V r. 612 je sv. Havlem založen první klášter (St.Galen), jenž se stal centrem vzdělanosti velké části dnešního Švýcarska.
Švýcarsko
Země známá svými přesnými hodinkami, velkým množstvím bank, čokoládou, alpskými rohy, sýrem gruyére, Alpami…
Schaffhausen
Schaffhausen je hlavní město nejsevernějšího kantonu Švýcarska. Domy v centru města jsou ozdobeny sochami, freskami, reliéfy a arkýři. Dům Haus zum goldenen Ochsen zaujme řezbářskou výzdobou, která znázorňuje pět smyslů. Klášter Allerheiligen z 12. století patří k těm místům, která byla v roce 1944 omylem bombardována americkým letectvem.
Na město je pěkná podívaná z kruhové pevnosti – Munotu, která je dominantou města. Stojí na kopci uprostřed města a pochází z let 1564-85. Viděli jsme také přírodní zajímavost – Rýnský vodopád. Voda se řítí v šířce 150 metrů přes 20 metrů vysoký vápencový práh. Středem starého města je náměstí s dvěma kašnami z 16.stol. a mnoha historickými domy z 16.-18. stol..
Z Schaffhauzenu jsme odjeli do Kreuzlingenu, hraničního města, které je spojeno v jeden celek z německou Kostnicí. My jsme však pěšky přešli přes celnici do Kostnice.
Kostnice
Kostnici opouštíme a pokračujeme do St. Gallenu.
St. Gallen
Zážitkem byla večerní procházka vánočně vyzdobenou pěší zónou. Noc jsme strávili ve vlaku po trase Curych, Bern, Laussane a Brig, kam jsme přijeli v 1.00 hod a pokračovat jsme měli až kolem 4.00 hod. Protože bylo překvapivě příjemné počasí, vydali jsme se na noční procházku městem, které nám připravilo překvapení. Jednak při cestě hlavní třídou jsme byli udiveni, že tam, kde dříve byly stromy, jsou jen uřezané kmeny a město nám připadalo celé rozestavěné. Nabyli jsme dojmu, že se všude staví a nic není dokončeno. Velkým překvapením bylo zjištění, že město bylo při velkých deštích, které postihly pobřeží Španělska, Francie a Itálie v měsíci záři rovněž zaplaveno. Městem se valily proudy bahna, stromy byly větrem a deštěm polámané a vláček, který vyjíždí přímo ze silnice před nádražní budovou do Zermattu byl až po okna v bahně. Proto byla po celém Švýcarsku pořádána sbírka a město se celé opravuje a uvádí do původního stavu. Příjemným překvapením byl zámek, čtyřkřídlová budova, ve které byla pootevřena vrata a když jsme se odvážili vstoupit, tak jsme si připadali jako v historickém italském filmu. Ocitli jsme se na měsícem osvětleném nádvoří zámku s arkádami, v jehož rozích stojí věže s pozlacenými báněmi. Zámek byl postaven v l. 1658-78.
Včasných ranních hodinách pokračujeme dále do Ženevy, kde podnikáme krátkou procházku po exkluzivní třídě až na 200 m dlouhý most Pont du Mont Blanc, odkud bývá krásný výhled na masiv Mont Blanc. Dále odjíždíme do Laussane a Montreux.
Montreux
Palmami osázené lázeňské město se nachází na Vaudské riviéře Ženevského jezera. Město je plné překrásných hotelů. V jednom z nich se rozhodl spisovatel Vladimír Nabokov žít natrvalo. Na břehu jezera stojí také první kasino ve Švýcarsku. Na kopci dále od jezera se rozkládá historické jádro města s kamennými domy, ozdobenými balkony z tepaného železa.
Z něsta vede ozubnicová dráha panoramatickým vláčkem do Roch Naye ve výšce 2042 m. Toto byl cíl naší cesty, ale bohužel, v zimě jede vláček jen do poloviny cesty, tj. do Cauyx. Cesta byla nádherná. Vyjížděli jsme z míst, kde se válela mlha nad Ženevským jezerem a postupně se nám začaly zjevovat vrcholy zasněžených velikánů a hustá mlha zůstala pod námi. Zpět jsme se vrátili do Montreux, dále do Zwesiemeru a úzkorozchodnou železnicí do Lenku.
Z Lenku dále pokračujeme úzkorozchodnou železnicí do Spiezu a do Interlakenu. Cesta vede Bernskými Alpami mezi jezery Thuner See a Briezer See. Je to oblast, kde jsou čtyřtisícové masívy. Materhorn (3702m), Schrechorn (4078) a další. Viděli jsme také Monch (4099m), Jungfrau (4158m) a Eiger (3970m). V této oblasti se vyskytují největší alpské ledovce – Aletchgletscher (délka 26,8km). Nachází se zde nejvýše položené železniční nádraží v Evropě – Jungfraujoch (3454m) postavené v l. 1883-1912.
Švýcarsko
Země známá svými přesnými hodinkami, velkým množstvím bank, čokoládou, alpskými rohy, sýrem gruyére, Alpami…
Území dnešního Švýcarska osídlil ve 2. století př.n.l. keltský kmen Helvétů. Strategická poloha země přilákala mnoho dobyvatelů, postupně zde vládli Římané, Alamani, Burgundi, Gótové a Frankové. V 11. století se území stalo součástí svaté říše římské. Roku 1291 vyhlásily kantony Uri, Schwyz a Unterwalden nezávislost na habsburské monarchii a vytvořily tzv. Věčný spolek. Do konfederace se postupně začlenily i další kantony. Po úspěšných bojích s Burgundskem, Francií i svatou říší římskou začali být švýcarští vojáci najímáni jako žoldnéři. V 16. století Švýcarsko ovlivnil nástup reformace, Jan Kalvín založil v Ženevě nové protestantské hnutí – kalvinismus. Nezávislost švýcarské konfederace byla definitivně uznána velmocemi Vestfálským mírem v roce 1648. Roku 1798 zemi obsadilo francouzské revoluční vojsko a zřídilo zde Helvétskou republiku, kterou Napoleon roku 1803 zrušil. Vídeňský kongres (1815) opět uznal nezávislost země a položil základ pro neutralitu Švýcarska. V roce 1847 po odštěpení Sonderbundu – svazku konzervativních kantonů – proběhla krátká občanská válka. Za obou světových válek byla země neutrální. Referendum z roku 1992 zamítlo vstup Švýcarska do evropského hospodářského prostoru. Země není členem OSN.
Naší první zastávkou bylSchaffhausen
Schaffhausen je hlavní město nejsevernějšího kantonu Švýcarska. Domy v centru města jsou ozdobeny sochami, freskami, reliéfy a arkýři. Dům Haus zum goldenen Ochsen zaujme řezbářskou výzdobou, která znázorňuje pět smyslů. Klášter Allerheiligen z 12. století patří k těm místům, která byla v roce 1944 omylem bombardována americkým letectvem.
Na město je pěkná podívaná z kruhové pevnosti – Munotu, která je dominantou města. Stojí na kopci uprostřed města a pochází z let 1564-85. Viděli jsme také přírodní zajímavost – Rýnský vodopád. Voda se řítí v šířce 150 metrů přes 20 metrů vysoký vápencový práh. Středem starého města je náměstí s dvěma kašnami z 16.stol. a mnoha historickými domy z 16.-18. stol..
Z Schaffhauzenu jsme odjeli do Kreuzlingenu, hraničního města, které je spojeno v jeden celek z německou Kostnicí. My jsme však pěšky přešli přes celnici do Kostnice.
Kostnice
Kostnice, město původně keltského původu na břehu Bodamského jezera, později římské sídliště a kolem roku 600 již město biskupské. V roce 1192 se stává svobodným říšským městem, bohatnoucím z obchodu s východem. Vzhledem k výhodné poloze a výstavnosti biskupského sídla se stává Kostnice dějištěm církevního koncilu (1414-1418), který měl opět zajistit jednotu církve - odstranit papežské schizma a provést reformu. Koncil však skončil jen volbou papeže Martina V. Kromě znovu odsouzení učení anglického reformátora Viklifa se nedostal k žádným reformám v církvi. Odsoudil však k smrti upálením mistra Jana Husa (6.7.1415) a později (30.5.1416) pak i jeho přítele Jeronýma Pražského.
Kostnice se pak stala součástí území ovládaného Habsburky a byla tedy pod přímým vlivem jezuitů, kteří nepřipustili uchování jakýchkoliv památek na naše upálené kněze. Až po roce 1861 se situace začala měnit a posléze mohl být vybudován památník na bludném balvanu, nalezeném při stavbě železnice do Kostnice. Z jedné strany má desku Mistr Jan Hus z druhé strany balvanu pak Mistr Jeroným Pražský. Rovněž se podařilo umístit dvojjazyčnou bronzovou desku na dům č.64 v nynější Husově ulice, ve kterém Jan Hus bydlel v Kostnici do doby svého zatčení. Tento dům se podařilo zachránit před demolicí a náš stát jej koupil až po vzniku samostatného Československa v r. 1922. Dnes je zde Husovo museum. Při vých. okraji města vybíhá do jezera uměle nasypaný poloostrov s Městským parkem, dále je to kupecký dům z l. 1388, v němž během koncilu zasedalo jen konkláve kardinálů, upravený v letech 1910-11 pro společenské účely, Rýnská brána a Prašná věž.
Kostnici opouštíme a pokračujeme do St. Gallenu.
St. Gallen
Název města je odvozen od irského misionáře sv. Havla, který se zde usadil v r. 612. Nejvýz-namnější stavbou je klášterní kostel sv. Havla a Otmara z l. 1755-60, měšťanský dům ze 17. stol. a mnoho měšťanských domů s arkýři a domovními znameními.
Zážitkem byla večerní procházka vánočně vyzdobenou pěší zónou. Noc jsme strávili ve vlaku po trase Curych, Bern, Laussane a Brig, kam jsme přijeli v 1.00 hod a pokračovat jsme měli až kolem 4.00 hod. Protože bylo překvapivě příjemné počasí, vydali jsme se na noční procházku městem, které nám připravilo překvapení. Jednak při cestě hlavní třídou jsme byli udiveni, že tam, kde dříve byly stromy, jsou jen uřezané kmeny a město nám připadalo celé rozestavěné. Nabyli jsme dojmu, že se všude staví a nic není dokončeno. Velkým překvapením bylo zjištění, že město bylo při velkých deštích, které postihly pobřeží Španělska, Francie a Itálie v měsíci záři rovněž zaplaveno. Městem se valily proudy bahna, stromy byly větrem a deštěm polámané a vláček, který vyjíždí přímo ze silnice před nádražní budovou do Zermattu byl až po okna v bahně. Proto byla po celém Švýcarsku pořádána sbírka a město se celé opravuje a uvádí do původního stavu. Příjemným překvapením byl zámek, čtyřkřídlová budova, ve které byla pootevřena vrata a když jsme se odvážili vstoupit, tak jsme si připadali jako v historickém italském filmu. Ocitli jsme se na měsícem osvětleném nádvoří zámku s arkádami, v jehož rozích stojí věže s pozlacenými báněmi. Zámek byl postaven v l. 1658-78. Montreux
Palmami osázené lázeňské město se nachází na Vaudské riviéře Ženevského jezera. Město je plné překrásných hotelů. V jednom z nich se rozhodl spisovatel Vladimír Nabokov žít natrvalo. Na břehu jezera stojí také první kasino ve Švýcarsku. Na kopci dále od jezera se rozkládá historické jádro města s kamennými domy, ozdobenými balkony z tepaného železa.
Z něsta vede ozubnicová dráha panoramatickým vláčkem do Roch Naye ve výšce 2042 m. Toto byl cíl naší cesty, ale bohužel, v zimě jede vláček jen do poloviny cesty, tj. do Cauyx. Cesta byla nádherná. Vyjížděli jsme z míst, kde se válela mlha nad Ženevským jezerem a postupně se nám začaly zjevovat vrcholy zasněžených velikánů a hustá mlha zůstala pod námi. Zpět jsme se vrátili do Montreux, dále do Zwesiemeru a úzkorozchodnou železnicí do Lenku.
Z Lenku dále pokračujeme úzkorozchodnou železnicí do Spiezu a do Interlakenu. Cesta vede Bernskými Alpami mezi jezery Thuner See a Briezer See. Je to oblast, kde jsou čtyřtisícové masívy. Materhorn (3702m), Schrechorn (4078) a další. Viděli jsme také Monch (4099m), Jungfrau (4158m) a Eiger (3970m). V této oblasti se vyskytují největší alpské ledovce – Aletchgletscher (délka 26,8km). Nachází se zde nejvýše položené železniční nádraží v Evropě – Jungfraujoch (3454m) postavené v l. 1883-1912.
Interlaken
Interlaken je velmi oblíbené turistické středisko. Nachází se na naplaveninách mezi jezery Thun a Brienz. Uprostřed města Vás je velký park, kde si můžeme vychutnat pohledy na vrcholky hor, mimo jiné na ledový vrcholek Jungfrau. Centrum kultury zde tvoří ulice Höheweg s mnoha viktoriánskými hotely, restauracemi, obchody a kavárnami.
V cestě jsme pokračovali dále železnicí, která je v několika částech provozována s ozubnicovým pohonem. Můžeme sledovat překrásné vrcholy alpských velikánů až do Luzernu.
V cestě jsme pokračovali dále železnicí, která je v několika částech provozována s ozubnicovým pohonem. Můžeme sledovat překrásné vrcholy alpských velikánů až do Luzernu.
Luzern
Z Luzernu jsme odjeli do Basileje a noc jsme mínili strávit ve vlaku cestou z Basileje přoDachstainu. Dál jsme pokračovali úzkorozchodnou tratí do Krimlu. Je to překrásná cesta, kde můžeme sledovat roztomilé vesničky a horské masívy včetně Kaprunu.
Krimml
Vesnice ve výšce 1072m. Na řece Krimml se nachází největší vodopády Rakouska. Neodolali jsme a podnikli jsme pěší turu do střední části vodopádů, které se nachází ve výšce 1309m. procházka trvala 3 hod. I když bylo všude hodně sněhu, cesta byla upravená.
Vodopády spadají ve třech kaskádách z výšky 380m do údolí Krimmlertal. Po cestě je spousta vyhlídek na jednotlivé části vodopádu. Z každé části se nám představují jinak. Okraje řeky kolem vodopádu byly zamrzlé a zářily modrou barvou. Stromky v místech, kde na ně dopadala voda byly obalené zmrzlými krápníky a připadali jsme si jako v ledovém království. Celková prohlídková trasa trvá 4 hod. Zpět jsme se vraceli stejnou cestou a opět obdivovali ledovce s 3000m vrcholy, jako Glossglockner a Kitsterhom.
Dále jsme provedli přejezd přes St. Anton a St. Valentin do Steyeru. Při přestupu v St. Antonu jsme měli možnost aspoň krátce si toto nejvyhledávanější lyžařské středisko s přepychovými hotely prohlédnout.
Steyer
Vlastní město bylo založeno v 10. století, od 14. století bylo obchodním centrem. V 19. století zde byly postaveny železárny a ocelárny. Josef Werndl zde zkonstruoval pušku "zadovku", která se pak zde vyráběla pro válčící rakouské vojsko.
V centru města je úzké k severovýchodu protáhlé náměstí s desítkami domů ze 16.-18. stol., s radnicí s vysokou štíhlou věží z let 1765-1778. Uprostřed náměstí je kašna Leopoldibrunnen. Dominantou města je zámek přímo nad soutokem zleva přitékající řeky Steyr a řeky Enns, která pak teče severním směrem a vlévá se zprava do Dunaje. Zámek byl od roku 1666 sídlem hrabat z Lamberku. Po požáru v 1. polovině 18. stol. byla postavena nová zámecká budova s reprezentačním nádvořím od architekta J. L. Hildebrandta. Město je turisticky atraktivní nejen pro vyhlídku na soutok "mezi mosty", oblíbená je ve zdejší příjemné krajině pěší turistika. Jí slouží několik lanovek např. na Bürgeralpe nebo Gemeindealpe.
Poslední zastávkou byl Melk. Melk jsem již popsala při naší první cestě do Rakouska, ale vzhledem k tomu, že první prohlídka byla jen velice krátká, tentokrát jsme si klášter mohli prohlédnout sice jen zvenku, ale včetně kostela. V pozdějších letech jsme si nakonec prohlédli klášter celý i v interiéru. Ve městě pod klášterem jsou krásné domy převážně ze 17.-18. stol., soustředěné hlavně kolem obdélníkového náměstí. Nachází se zde také tzv. Kolomanova kašna z r. 1687 a pěkný farní pozdně gotický kostel z poč. 16. stol.
V tomto městě naše krátká cesta po Švýcarsku a Rakousku končí. Z Melku jsme odjeli do Vídně a jelikož ve Vídni bylo špatné počasí, využili jsme přímého rychlíku do Břeclavi a odjeli domů. V Břeclavě jsme poznali, že jsme opět účast-níky českého železničního provozu, jelikož přípoj na Přerov těsně před naším příjezdem odjel. Někteří úča-stníci to obvykle těžce nesou, ale já jsem vždy ráda, že navštívíme místní restauraci a po tom, co celý zájezd konzumuji jen chleba, si můžu dát teplý párek a kávu. Místní zámek je spíš hrad. Francouzi mezi těmito dvěma slovy nedělají rozdíl, obojí nazývají "chateau". Pevnost snad ještě odlišit dovedou, ale tím to končí. Celé město působí malebným dojmem. Z města odjíždíme do Angers. Jedeme kolem Loiry, a sledujeme hrady, zámky, jeskynní domy a svahy poseté vinicemi.Zámek se sedmnácti věžemi byl vybudován na pozůstatcích římských základů a je chráněn opevněním 900 m dlouhým a 15m vysokým, jež bylo postaveno ve 13. století. Za chladně působícím opevněním čeká na všechny návštěvníky uvnitř překvapení v podobě mnohem příjemnějšího raně renesančního paláce vévodů z Anjou ze 14. a 15. století.
Dále jsme provedli přejezd přes St. Anton a St. Valentin do Steyeru. Při přestupu v St. Antonu jsme měli možnost aspoň krátce si toto nejvyhledávanější lyžařské středisko s přepychovými hotely prohlédnout.
Steyer
Vlastní město bylo založeno v 10. století, od 14. století bylo obchodním centrem. V 19. století zde byly postaveny železárny a ocelárny. Josef Werndl zde zkonstruoval pušku "zadovku", která se pak zde vyráběla pro válčící rakouské vojsko.
Poslední zastávkou byl Melk. Melk jsem již popsala při naší první cestě do Rakouska, ale vzhledem k tomu, že první prohlídka byla jen velice krátká, tentokrát jsme si klášter mohli prohlédnout sice jen zvenku, ale včetně kostela. V pozdějších letech jsme si nakonec prohlédli klášter celý i v interiéru. Ve městě pod klášterem jsou krásné domy převážně ze 17.-18. stol., soustředěné hlavně kolem obdélníkového náměstí. Nachází se zde také tzv. Kolomanova kašna z r. 1687 a pěkný farní pozdně gotický kostel z poč. 16. stol.
V tomto městě naše krátká cesta po Švýcarsku a Rakousku končí. Z Melku jsme odjeli do Vídně a jelikož ve Vídni bylo špatné počasí, využili jsme přímého rychlíku do Břeclavi a odjeli domů. V Břeclavě jsme poznali, že jsme opět účast-níky českého železničního provozu, jelikož přípoj na Přerov těsně před naším příjezdem odjel. Někteří úča-stníci to obvykle těžce nesou, ale já jsem vždy ráda, že navštívíme místní restauraci a po tom, co celý zájezd konzumuji jen chleba, si můžu dát teplý párek a kávu. Místní zámek je spíš hrad. Francouzi mezi těmito dvěma slovy nedělají rozdíl, obojí nazývají "chateau". Pevnost snad ještě odlišit dovedou, ale tím to končí. Celé město působí malebným dojmem. Z města odjíždíme do Angers. Jedeme kolem Loiry, a sledujeme hrady, zámky, jeskynní domy a svahy poseté vinicemi.Zámek se sedmnácti věžemi byl vybudován na pozůstatcích římských základů a je chráněn opevněním 900 m dlouhým a 15m vysokým, jež bylo postaveno ve 13. století. Za chladně působícím opevněním čeká na všechny návštěvníky uvnitř překvapení v podobě mnohem příjemnějšího raně renesančního paláce vévodů z Anjou ze 14. a 15. století.
Září 1994
Francie, Belgie, Německo
Trasa: Remeš, Chalons-our-Name, štrasburk, Blois, Tours, Angers, Carcassonne, Nimes, Avignon, Barcelona, La-Rochelle, Chamonix, Sainbes, Angouleme, Poitiers, Lille, Arras, Amiens, Laon, Chartres, paříž-Versailes, Bruggy, Gent, Ostende, Zeyer, Worms
Celá tato cesta byla zaměřena hlavně na kulturní památky Francie a poznání pestré a mnohotvárné krajiny této země. Návštěva Španělska a Německa je z důvodů prožití noci ve vlaku. Jízdní řád je vymyšlený tak, ať se v noci co nejvíce vyspíme. Odjíždíme z Vídně v 19.40 hod. směrem na Nancy.
Francie
V 1. tisíciletí přišli do země kelští Galové, později ovládnuta římskou říší. Největší rozsah dosáhla ale jako franská říše Karla I. Velikého na přelomu osmého a devátého století. Teprve roku 1453, kdy skončila stoletá válka s Anglií, byla sjednocena Francie v rozsáhlý a silný evropský stát, který se stal brzy evropskou mocností. Po porážce Napoleona země ztratila dobytá území na východě a byla obnovena bourbonská monarchie. V roce 1870 byla vyhlášena republika. Po porážce v druhé světové válce byla Francie rozdělena na dvě části -jedna okupována Německem, ve druhé zřízen profašistický režim se sídlem ve Vichy. Po válce se musela Francie rozloučit s některými svými koloniemi - například s Alžírskem či zeměmi na Blízkém východě. Členem EU a NATO, ale pouze politicky, ne vojensky.
Francie nesporně zaujímá první místo mezi evropskými státy. Má moře i oceán, písečné duny, pláže i skalnaté útesy, nížiny pahorkatiny, náhorní plošiny i velehory s věčným sněhem a ledovci, řetězy vyhaslých sopek se zachovanými krátery, fantastické jeskyně, skalní města, jezera, horské řeky, vodopády. Má nepřeberné množství kulturních památek od keltských a římských dob přes období architektury románské, gotické, renesanční a všechna mladší. Má desítky jedinečných katedrál, tisí-ce hradů, zámků, paláců. Naprostý rozdíl je mezi krajinou a životem v Paříži a třeba ve Středofran-couzském masívu, mezi údolím řeky Loiry a krasovými planinami Causses, mezi aglomerací u Lil-le, Bretaní a Riviérou. Francouzi jsou rovněž velmi sympatičtí a ochotní okamžitě pomoci, pokud se člověk dostane do nesnází. Z celé této škály zajímavostí jsme mohli obsáhnout opravdu jen malou část. proto jsme so do Francie později opět vrátili.
První zastávka patřila Remeši.
Remeš
Remeš
Remeš je největší a nejznámější město v Champagneském regionu, ale najdeme zde mnohem víc než jen šumivé víno, které je mimochodem k dostání na každém rohu. Jedná se totiž o město, kde Francie přeměnila svoje prince v krále, ve městě se konala korunovace všech 26 monarchů.
Ovšem tím nejvábivějším magnetem je Katedrála Panny Marie. Katedrála byla postavena na žádost re-mešského arcibiskupa, který byl přesvědčen, že korunovace francouzských panovníků musí probíhat v přiměřeně slavnostním prostředí. Předešlá katedrála lehla popelem po požáru roku 1210, ihned poté se začalo se stavbou nové katedrály a roku 1223 byl Ludvík XIII. korunovaný prakticky na stavbě. Stavba katedrály byla již od začátku pojata velkolepě, korunovace byla i důvodem pro důkladnou sochařskou výzdobu. Podoby mnohých tehdejších hodnostářů najdeme i na vnitřních stranách vstupních portálů. Ovšem jako všude jinde i zde sochařina sloužila především jako liturgický prostředek. Celkem zde najdeme 2307 soch vyvedených v mistrovské vznešenosti. V katedrále je uschovaná ampulka s olejem, jenž byl poprvé použit v roce 486 na pomazání Clovise, prvního korunovaného krále. Na druhé straně města než stojí katedrála, nedaleko Taittingerských jeskyň, se nachází bazilika Saint Rémy. Tato románská bazilika s gotickými prvky byla postavená okolo hrobky sv. Rémyho, biskupa, který pokřtil Clovise. Přestože byla bazilika téměř celá zničena během druhé světové války, podařilo se jí navrátit její bývalou krásu během rekonstrukcí. Hned za rohem se nachází Muzeum opatství sv. Rémyho, kde se nachází rozsáhlá sbírka náboženských uměleckých předmětů, vojenských uniforem a artefaktů z merovejského a karolinského období. Martova brána (Porte Mars) je ozdobená reliéfy Romula a Réma, kteří dali tomuto městu jméno. V Remeši se památky nacházejí blízko centra, velice dobře pěšky dosažitelné. Trochu dál se nacházejí Champagneské sklepy, největší lákadlo hned po katedrále. Ke 400 kilometrům římských vá-pencových lomů postavili Francouzi dalších 200 kilometrů umělých jeskyň, a tam ukrývají bublinkový poklad. Sklepy jsou v hloubce 30 m pod zemí, kde zůstává přirozená teplota 10°C. Sklepy jsou vyzdobeny nádhernými malbami.
Po cestě z Remeše jsme se rozhodli navštívit
Chalon – Sur – Saone
Město vzniklo již kolem roku 20 před Kristem v místech, kde římská silnice překračovala řeku Marnu. V polovině 4. století po Kristu bylo zde založeno biskupství (prvním biskupem byl svatý Memmie), v roce 451 n. l. v jeho blízkosti, na Katalaunských polích, Římané porazili Huny i s jejich vojevůdcem Attilou. Ve středověku, především od 12. století, prožívalo město období rozkvětu díly svému obchodu s vlněnými šátky s Anglií. Rostlo směrem na východ, sever i jih a tak muselo být postaveno i nové opevnění. Město se stávalo jedním z nejvýznamnějších v oblasti Champagne, prý v době jeho největšího rozkvětu v něm žilo 60 000 lidí, což by bylo více než dnes, kdy se mluví o padesáti tisících obyvatel.
Z náměstí Place du Marché-aux-Fleurs se vydáváme k věžím, které se rýsují nad střechami domů. Ano, za pár minut stojíme před klášterním chrámem Notre-Dame-en-Vaux, mistrovským dílem románského a gotického slohu. Se stavbou kostela se začalo krátce před rokem 1157, tedy právě v době přechodu od románského ke gotickému stylu, klášter sloužil jako centrum poutníkům na jejich cestě do španělského Santiaga de Compostella. V 19. století byl kostel restaurován architektem Lassusem a dnes je zařazen mezi památky UNESCO. Rozměry tohoto církevního stánku jsou velkolepé. Střední loď je dlouhá 40 m a široká 10,30 m, postranní lodě mají šířku 5,15 m. Východní věže byly postaveny do výšky 32 m, špičaté západní věže jsou vysoké 65 m. V jedné věži se nachází známá padesáti šesti dílná zvonková hra. Také vnitřní vybavení kostela muselo na poutníky působit ohromujícím dojmem. Na sochy a obrazy dopadalo světlo procházející barevnými okenními skly a vytvářelo tak fascinující podívanou. Jak malý se musel cítit člověk ve srovnání s touto krásou, často umně vypočítanou. I další městské kostely nabízejí turistům mnoho zajímavého. Poněkud stroze vyhlížející kostel Saint-Alpin má za sebou tisíciletou historii. Na jeho místě stál kostel už v 9. století, nová stavba vznikla kolem roku 1170, v příštích stoletích následovaly samozřejmě další její přestavby a úpravy. Ty poznamenaly jak vnější, tak vnitřní podobu kostela. Stavitelem katedrály Saint-Étenne (sv.Štěpána) byl první biskup, svatý Memmie. Její první stavba se do dnešních dní nedochovala, ta dnešní je mladší, ale i tak by mohla o svých pohnutých dějinách dlouze vyprávět. Románskými částmi z 12. století jsou krypta a jedna z věží, největší část katedrály byla však postavena po velkém požáru v roce 1230 v pozdně gotickém stylu, svou pečeť na ní zanechalo i baroko. Barokní je i trochu nesourodě působící západní průčelí. Nádherná okna a roseta jsou vyplněna vitrážemi (nejstarší, ještě románské ze 12. Sto-letí, se nacházejí v klenotnici), sochařská výzdoba i náhrobní kameny jsou též svědky dávné minulosti. V kostele jsme měli možnost si poslechnout živou varhanní hudbu. Zajímavé je, že téměř ve všech katedrálách, které jsme navštívili hrála reprodukovaná varhaní hudba, což velmi zvyšovalo dojem z návštěvy. K návštěvě zvou i světské památky. Hrázděné domy i zde mají své zvláštní kouzlo. Místy odpočin-ku jsou krásné zahrady v níž se nachází zajímavé arboretum, kolem silnice a v parcích květinová výzdoba, občerstvení nabízejí mnohé restaurace, vinárny a cukrárny. Odjíždíme a přijíždíme do Štrasburku.
Z náměstí Place du Marché-aux-Fleurs se vydáváme k věžím, které se rýsují nad střechami domů. Ano, za pár minut stojíme před klášterním chrámem Notre-Dame-en-Vaux, mistrovským dílem románského a gotického slohu. Se stavbou kostela se začalo krátce před rokem 1157, tedy právě v době přechodu od románského ke gotickému stylu, klášter sloužil jako centrum poutníkům na jejich cestě do španělského Santiaga de Compostella. V 19. století byl kostel restaurován architektem Lassusem a dnes je zařazen mezi památky UNESCO. Rozměry tohoto církevního stánku jsou velkolepé. Střední loď je dlouhá 40 m a široká 10,30 m, postranní lodě mají šířku 5,15 m. Východní věže byly postaveny do výšky 32 m, špičaté západní věže jsou vysoké 65 m. V jedné věži se nachází známá padesáti šesti dílná zvonková hra. Také vnitřní vybavení kostela muselo na poutníky působit ohromujícím dojmem. Na sochy a obrazy dopadalo světlo procházející barevnými okenními skly a vytvářelo tak fascinující podívanou. Jak malý se musel cítit člověk ve srovnání s touto krásou, často umně vypočítanou. I další městské kostely nabízejí turistům mnoho zajímavého. Poněkud stroze vyhlížející kostel Saint-Alpin má za sebou tisíciletou historii. Na jeho místě stál kostel už v 9. století, nová stavba vznikla kolem roku 1170, v příštích stoletích následovaly samozřejmě další její přestavby a úpravy. Ty poznamenaly jak vnější, tak vnitřní podobu kostela. Stavitelem katedrály Saint-Étenne (sv.Štěpána) byl první biskup, svatý Memmie. Její první stavba se do dnešních dní nedochovala, ta dnešní je mladší, ale i tak by mohla o svých pohnutých dějinách dlouze vyprávět. Románskými částmi z 12. století jsou krypta a jedna z věží, největší část katedrály byla však postavena po velkém požáru v roce 1230 v pozdně gotickém stylu, svou pečeť na ní zanechalo i baroko. Barokní je i trochu nesourodě působící západní průčelí. Nádherná okna a roseta jsou vyplněna vitrážemi (nejstarší, ještě románské ze 12. Sto-letí, se nacházejí v klenotnici), sochařská výzdoba i náhrobní kameny jsou též svědky dávné minulosti. V kostele jsme měli možnost si poslechnout živou varhanní hudbu. Zajímavé je, že téměř ve všech katedrálách, které jsme navštívili hrála reprodukovaná varhaní hudba, což velmi zvyšovalo dojem z návštěvy. K návštěvě zvou i světské památky. Hrázděné domy i zde mají své zvláštní kouzlo. Místy odpočin-ku jsou krásné zahrady v níž se nachází zajímavé arboretum, kolem silnice a v parcích květinová výzdoba, občerstvení nabízejí mnohé restaurace, vinárny a cukrárny. Odjíždíme a přijíždíme do Štrasburku.
Štrasburk
Metropole francouzského východu, jedno z nejdůležitějších měst Francie pro mimořádný historický a průmyslový význam. Historie města je rozhodně zajímavá a také značně nejednoznačná, Štrasburk patřil tu Francii, tu Německu. Důsledky měnících se vlivů jsou vidět nejen na architektuře, ale i na gastronomii. Dejte si husí jatýrka, typicky francouzské jídlo, a hned vedle dostanete obstojné typické německé knedlo vepřo zelo. Byl častým cílem vojenských vpádů, takže byl vícekrát zničen., v r.1681 byl připojen k Francii. Přibližně o 100 let později, r.1792 tu složil důstojník Rouget de Lisle vojenskou píseň, která se pak stala francouzskou státní hymnou - Marseillaisu. Pamětní deska je umístěna na budově Banque de France na náměstí Broglie č.4. Za francouzsko-pruské války v r.1870 město dobyli Němci (do r.1918). Za druhé světové války se jej opět zmocnili, ale na jejím konci byl Štrasburk osvobozen francouzskou tankovou armádou. Štrasburk je sídlem Rady Evropy a zasedá tu Evropský parlament.
Katedrála Panny Marie
Gotická katedrála na náměstí překvapí, pokud k ní dojdeme spletí úzkých uliček. Najednou se vynoří jedna z nejslavnějších gotických katedrál. Průčelí je zpracováno naprosto ideálně dle gotických zásad, věž je vysoká 142 m, po rouenské druhá nejvyšší, hlavní loď je dlouhá úctyhodných 103 metrů a vitráže jsou původní ze 13. a 14. století. V katedrále jsou dvě výjimečné věci. Jednou z nich je andělský pilíř ze 13. století, dále pak orloj ze začátku 19. století. Orloj je společným dílem umělců, matematiků a techniků, kteří dokázali složit dohromady součástky, které jsou uváděny do pohybu každý den přesně o půl jedné. V tu chvíli se na orloji objeví etapy lidského života – od narození, přes dětství, mládí, dospělost a stáří až po smrt.
Malá Francie Johanky z Arku, která zde soustředila své vojsko, až po období, kdy místo sloužilo k odpočinku a inspiraci francouzskému básníka François Villonovi. Oslnivě pozlacené zdobené a vyřezávané pilíře a následně i sloupy dávají tomuto zámku více než jen dotyk prvoplánové elegance. Byl sídlem Ludvíka XIII. a Františka I. mezi lety 1494 až 1547. Motto Františka I. "Krmím se ohněm a hasím ho" vysvětluje hojnost a blahobyt vyřezávaných a vymalovaných a vypalovaných salamandrů a polykačů ohně. Místní zámek míval velký vliv v 15. a začátkem 16. století. Pro představu podobný vliv měl později zámek ve Versailles. Proto je tak rozsáhlý, zdobený a především velmi zachovalý. Celá budova je ukázkou typické královské architektury středověku, nad vchodem si povšimneme reliéfu Ludvíka XII. na koni, jednoho z místních panovníků, ten se zasloužil o první velkou přestavbu zámku, která byla vedena v gotickém stylu v 15. století. Další přestavba byla renesanční za vlády Františka I., ten ale pak dal přednost zámku Fontainebleau, který je blíže Paříži. Později se stalo mnoho událostí, zajímavá však je přestavba v 17. století od François Mansarta, vynálezce ve Francii oblíbené dvakrát lomené střechy. Ta byla po autorovi pojmenována mansardová střecha. Poté byl zámek na dlouhou dobu opuštěn, zašlou slávu mu vracel od roku 1846 známý francouzský architekt Félix Duban, který se postaral o renovaci a vznik klasicistní přestavby. Dodal tak zámku jeho typické barvy, červenou, modrou a zlatou. Nejnovější křídlo je mohutným a velkolepým monumentem francouzského klasicismu. Nedlouho poté začal zámek sloužit jako muzeum.
Jedná se o čtvrť, kde stojí výhradně hrázděné domy okolo řeky. Ve výsledku to jsou barevné hrázděné domky, které jsou na sebe nalepené a obklopují slepé části řeky. Najdeme zde mnoho kaváren, restaurací a japonských turistů. Každopádně má tato čtvrť své kouzlo a je nutné se zde projít a nasát místní barevnou a veselou idy
Rohanský palác
Zámek pochází z 18.století a nyní v něm jsou vystavené sbírky užitého umění, keramiky a archeo-loggické nálezy z okolí Štrasburku. Kdysi zde bydleli kardinálové, ovšem během Francouzské revoluce byl zámek vypleněn a začal chátrat.
Znovuobnovení se věnoval Napoleon po roce 1805. To on má na svědomí krásně opravené zlatě malované stropy, ohromné množství mramorových detailů, a to především v Napoleonově ložnici. V horních patrech se nachází sbírky Beuax Arts (výtvarného umění), kde jsou vystavena díla od Boticelliho, El Greca Giotta, Goyi, Rubense a Van Dycka.
Katedrála Panny Marie
Malá Francie Johanky z Arku, která zde soustředila své vojsko, až po období, kdy místo sloužilo k odpočinku a inspiraci francouzskému básníka François Villonovi. Oslnivě pozlacené zdobené a vyřezávané pilíře a následně i sloupy dávají tomuto zámku více než jen dotyk prvoplánové elegance. Byl sídlem Ludvíka XIII. a Františka I. mezi lety 1494 až 1547. Motto Františka I. "Krmím se ohněm a hasím ho" vysvětluje hojnost a blahobyt vyřezávaných a vymalovaných a vypalovaných salamandrů a polykačů ohně. Místní zámek míval velký vliv v 15. a začátkem 16. století. Pro představu podobný vliv měl později zámek ve Versailles. Proto je tak rozsáhlý, zdobený a především velmi zachovalý. Celá budova je ukázkou typické královské architektury středověku, nad vchodem si povšimneme reliéfu Ludvíka XII. na koni, jednoho z místních panovníků, ten se zasloužil o první velkou přestavbu zámku, která byla vedena v gotickém stylu v 15. století. Další přestavba byla renesanční za vlády Františka I., ten ale pak dal přednost zámku Fontainebleau, který je blíže Paříži. Později se stalo mnoho událostí, zajímavá však je přestavba v 17. století od François Mansarta, vynálezce ve Francii oblíbené dvakrát lomené střechy. Ta byla po autorovi pojmenována mansardová střecha. Poté byl zámek na dlouhou dobu opuštěn, zašlou slávu mu vracel od roku 1846 známý francouzský architekt Félix Duban, který se postaral o renovaci a vznik klasicistní přestavby. Dodal tak zámku jeho typické barvy, červenou, modrou a zlatou. Nejnovější křídlo je mohutným a velkolepým monumentem francouzského klasicismu. Nedlouho poté začal zámek sloužit jako muzeum.
Jedná se o čtvrť, kde stojí výhradně hrázděné domy okolo řeky. Ve výsledku to jsou barevné hrázděné domky, které jsou na sebe nalepené a obklopují slepé části řeky. Najdeme zde mnoho kaváren, restaurací a japonských turistů. Každopádně má tato čtvrť své kouzlo a je nutné se zde projít a nasát místní barevnou a veselou idy
Rohanský palác
Zámek pochází z 18.století a nyní v něm jsou vystavené sbírky užitého umění, keramiky a archeo-loggické nálezy z okolí Štrasburku. Kdysi zde bydleli kardinálové, ovšem během Francouzské revoluce byl zámek vypleněn a začal chátrat.
Znovuobnovení se věnoval Napoleon po roce 1805. To on má na svědomí krásně opravené zlatě malované stropy, ohromné množství mramorových detailů, a to především v Napoleonově ložnici. V horních patrech se nachází sbírky Beuax Arts (výtvarného umění), kde jsou vystavena díla od Boticelliho, El Greca Giotta, Goyi, Rubense a Van Dycka.
Noc jsme strávili ve vlaku směrem na Bassel a Paříž. V Basselu jsme přestupovali a jelikož jsme měli čas, mohli jsme ještě vykonat procházku nočním městem. Tyto nucené noční procházíky rozhodně měli své kouzlo. Tady jsme rochá-zeli širokými uli-cemi s osvětle-nými výkladními skříněmi, osvětlená byla také katedrála a kostely. Chtěli jsme dojít do německé Basileje, ale už jsme to časově nestihli. V Basselu nás při odjezdu čekalo překvapení v podobě vagonu se zvláštní lůžkovou úpravou. V kupé byla lehátka vždy po každé straně čtyři nad sebou. Tato byla zvláštně tvarovaná pro páteř a když jsme zalehli, tak jsme si připadali jako sardinky. Na tento vagon nebyl žádný příplatek a už jsme ho nikdy při našich dalších cestách neviděli. Ráno jsme přijeli do Paříže a museli jsme během 40 min. překonat 4 km vzdálenost z jednoho nádraží na druhé. A to jsem měla na zádech patnáctikilový bágl. Tento rychlý přesun byl možný tím, že ulice byly prázdné a viděli jsme jen sem tam nějakou prostitutku a uklízecí čety, které hadicí a proudem vody čistí jak chodníky, tak silnice. I při tom úprku nás upoutalo, že všichni měli zelené kombinézy, zelené auto a dokonce zelené metly. To ještě Miladka nevěděla, jak jí tito lidé budou blízcí, jelikož skončí jako náměstkyně u technických služeb v Olomouci. Ale vzhledem k tomu, že technických čet zelenou barvu nezavedla, zřejmě už na Paříž zapomněla. Na přechodě těsně před nádražím nás zastavila světla, já jsem celou dobu, co jsme stáli, musela klusat na místě, protože kdybych se zastavila, už se nerozejdu. Nakonec jsme stejně viděli jen koncová světla vlaku. Naše pány tento fakt opět rozčilil, já jsem však byla zrovna před infarktem a nebrala jsem to na vědomí. Po poradě a studiu jízdního řádu rozhodli, že musíme vynechat Orleáns a vystoupit v Blois.
Blois
Město, které je plné malebných střech a cihlových komínů, obroubené úzkými uličkami plné dlažebních kostek, nese svědectví století francouzské architektury, ve středověku bývalo hlavním městem Francie.
Zámek je součástí zámků na Loiře, jako jediný se však pyšní přívlastkem královský. Zámek má zajímavou historii, jež začíná nájezdy Vikingů, pokračuje přes klidnější období, kdy sloužilo jako sídlo vikomtů z Blois, přes éru
V cestě pokračujeme do
Tours
Zámek je součástí zámků na Loiře, jako jediný se však pyšní přívlastkem královský. Zámek má zajímavou historii, jež začíná nájezdy Vikingů, pokračuje přes klidnější období, kdy sloužilo jako sídlo vikomtů z Blois, přes éru
V cestě pokračujeme do
Tours
Tours je známé jako město umění a historie, také díky svým hrázděným domům, Winstonovu mostu, samozřejmě zámku a katedrále Svatého Gratiena. Jako další památky je nutné zmínit baziliku Sv. Martina a věž Karla Velikého. Město Tours vzniklo během chaosu za doby trvání Stoleté války mezi lety 1337 a 1453, a to spojením tří malých měst dohromady ve snaze o sebezachování. Později v 15. a 16. století toto město vlastnilo pozici srdce francouzského království, během Druhé světové války ovšem utrpělo ohromné ztráty a jen několik málo důležitých památek zde zůstalo na svém místě nepoškozeno. Ty však dosvědčují jak krásné město bývalo a dávají tušit jeho původní lesk a glanc, které mělo na vrcholu své slávy v 15. a 16. století.
Katedrála sv. GratienaKatedrála byla stavěná v období od 12. století do století 16. na místě, kde ve 4. století stával kostel. Románské sloupy byly ozdobeny jemnými řezbami a reliéfy ve středověku. Dvě věže, které shlíží z výšky 87 m směrem na Staré město, byly přidány během renesance a hlavní loď byla prodloužena směrem na západ. Katedrála se pyšní také oslnivou vitráží ze 13., na které ovšem poslední úpravy proběhly až ve století dvacátém.
Staré město
Dnes najdeme na tomto místě pouze věže, což je neskutečná škoda. První kamenná bazilika zde stávala již v 5.století a bylo to nejvýznamnější křesťanské místo regionu. Bazilika pak byla několikrát přestavována až do roku 1797, kdy byla zbořena na konci Velké francouzské revoluce. Z baziliky zbyly dvě věže, jedné se říká Věž s Orlojem a druhé Věž Karla Velikého. Obě věže dávají tušit úžasně velkorysé proporce původní baziliky sv. Martina ze 12. století, ovšem obě věže byly kdysi součástí již původní románské baziliky z 5.století. Bazilika byla vypleněna Hugenoty v roce 1562, totálně zbořena byla na konci Francouzské Revoluce v roce 1797.Svatý Martin, první biskup města, dnes odpočívá na verandě v nové bazilice sv. Martina, což je kostel v neobyzantském stylu konce 19. století. Bazilika byla dokončena roku 1924 a nad jejím vchodemn nalezneme památku na Sv. Martina. Interiér zdobí sedm sloupů v granitovém provedení, chór je osvětlen světlem, které sofistikovaně přichází seshora kopulí, jež zastřešuje sochu sv. Martina.
Angers
Angers v sobě snoubí svou maloměstskost s prvky moderního sofistikovaného města s proslulými královskými kořeny. Nad rozlehlým územím vládli pevnou rukou vévodové z Anjou, po nich zde stojí zámek ze 13. století, kde jsou vystaveny tapiserie. Ačkoliv jsou tapiserie na zámku ještě s katedrálou největší historickou cenností, po městě najdete několik prvotřídních muzeí umění v budovách tak noblesních jako sama umělecká díla uvnitř.
V samém srdci Starého města, několik bloků od zámku, se nachází Palace du Ralliement, který je domovem různých obchodů a kaváren. Navzdory moderní architektuře a do očí bijícím slunečníkům místních kaváren, si Staré město stále udržuje ducha starobylosti svými nádhernými kamennými domy ze 16.století. Z nich je nejvíce známý Adamův dům (Maison d'Adam), kde visí informační cedulka, která informuje kolemjdoucí, že se jedná o nejstarší angerský hrázděný dům vůbec. V přízemí sídlí řemeslníci, kteří vyrábějí ručně vyráběné výrobky typické pro tento kraj, horní patra jsou neobydlená a nevyužívaná.
Z Angres jsme odjeli do Nantes, kde jsme si opět dopřáli procházku nočním městem při osvětlené katedrále a zámku včetně velkého lunaparku, postaveného přímo před katedrálou. Pěší zóna byla lemována malými, útulnými hospůdkami.
Z Angres jsme odjeli do Nantes, kde jsme si opět dopřáli procházku nočním městem při osvětlené katedrále a zámku včetně velkého lunaparku, postaveného přímo před katedrálou. Pěší zóna byla lemována malými, útulnými hospůdkami.
Z Nantes pokračujeme přes Bordeaux do Carcassonne.
Carcassonne
Carcassonne, slavnou pevnost Francie, obývali už keltští Tektoságové, kteři mimo jiné také nějakou dobu sídlili i v Čechách a na Moravě. Po obsazení Gallie Římem bylo opevnění někdejšího oppida vylepšeno a zesíleno. Z římské doby tu stojí třeba divadlo. Během let zde vznikla nedobytná pevnost Carcasso. Když v pátém století Visigóti obsadili jižní Gallii, bylo Carcasso spolu s Toulouse hlavními opěrnými body jejich království na této straně Pyrenejí.
Mezi viditelné památky na ně patří třeba rozsáhlý a důmyslný systém brány a předbraní pod "hradem". Ostatně brána se také dodnes jmenuje Visigótská. Po prohrané válce s Franky museli Chlodovechovi většinu Gallie odstoupit. Carcasso bylo přestavěno a jeho hradby zesíleny. Římské a gótské úseky hradeb jsou dodnes částečně zachovalé. Po válce v Itálii se v okolí Carcassa usadily zbytky Ostrogótů, kteří přijali vládu visigótského krále. Po nich tento kraj získal také jméno Gothia, které se užívalo ještě během celého středověku. Během středověku, konkrétně za vlády Trencavelů byl postaven "hrad" uvnitř Carcassonne a rozsáhlé předsunuté opevnění pod ním. V něm byla postavena balista nebo prak a nepřítele přicházejícího od řeky dokázalo udržet velmi daleko od vlastních hradeb. Postupně na druhém břehu řeky vzniklo během 13. století Nové město a to se pak dál rozrůstalo. Původní "Cité" zůstalo nedotčeno až do 19. stol., kdy bylo zrekonstruováno do středověké podoby. Historici, zvlášť ti puritánští, to nemohou přenést přes srdce a říkají, že raději mělo zůstat ruinou.
Carcasonne dnes žije ve dne i v noci. Bývají tu koncerty nebo šermířská vystoupení V Cité můžete nakupovat středověké zbraně, zbroj, popřípadě si dojít na nějakou místní specialitu nebo do vinného sklepa. Ke vstupu do starého města jsme mohli využít volné vstupenky u příležitosti dnů evropské kultury.
Žádné komentáře:
Okomentovat