Město na prudkém kopci, původně románský hrad s vyhlídkou na Portáš do Sol (Sluneční brána) a panoramatickým pohledem na řeku Tejo. Pro množství gotických památek je nazýváno "hlavní město portugalské gotiky". Památky: románsko-gotický kostel S. Joao de Alporao (uvnitř muzeum archeologie); gotický klášter S. Francisco a kostely Graça a Santa Clara; renesanční kaple Nossa Senhora do Monte; z pozdějších období kostely Santíssimo Milagre a Seminário Patriarcal.
Ve večerních hodinách přijíždíme do Lisabonu a odtud městskou rychlodráhou do Estorilu, který je nejzápadnějším místem našeho pobytu. Je to město z perfektní architekturou a zde se nám také ukázal první výhled na Atlantický oceán. Pánové byli přesvědčeni, že nemohou odjet, aniž by se nesmočili v oceánu. Ve večerních hodinách jsme se převezli trajektem z Lisabonu do Barreira a noc jsme strávili ve vlaku přes Faro do Olhaa. Z trajektu jsme pozorovali noční osvětlení Lisabonu, které bylo nádherné. Olhao je letovisko, které působí velmi sympatickým dojmem. Podnikli jsme ranní procházku městem a nakoupili první zeleninu a pomeranče, které byly vynikající a jejich cena výhodná. Těchto jsme si mohli po celou dobu cesty dopřát dosytnosti, včetně vína a piva. Opět jsme se vrátili trajektem do Lisabonu a po cestě se nám podařilo zahlédnout několik hrajících si delfínů, kterým ani náš trajekt nepřekážel.
Lisabon
Lisabon, hlavní a největší město Portugalska, sídlo vlády. Byl založen ve 12. století před naším letopočtem jako fénické obchodní středisko.Protéká jím řeka Tejo, která tvořila část obranné strategie pevnosti Belémská věž. Z jejích hradeb je krásný pohled na město i přístav.
V celé čtvrti Belém v západní části Lisabonu se nachází nejvíce památek z doby krále Manuela I., mezi nimiž vyniká kostel svatého Jeronýma.
Nejstarší čtvrť Lisabonu se jmenuje Alfama. Její příběh se začal odehrávat v době Vizigótů, proto zde stojí nejstarší památky města. Naneštěstí je z větší části poničilo zemětřesením z roku 1755. Díky prozíravosti státního sekretáře krále Josefa I., Sebastiă Josého de Carvalho e Melo, pozdějšího markýze de Pombal, se podařilo město rychle obnovit. Malomyslný král Joăo III. požádal o radu jednoho ze svých šlechticů a budoucí markýz de Pombal odpověděl energicky: "Mrtvé odklidíme a živým dáme práci". Po katastrofě vyrostl Lisabon nový a krásnější, že ho Alexandr von Humboldt zařadil spolu s Prahou a Neapolí k nejkrásnějším městům světa. Ze 16. století pochází Casa dos Bicos, Diamantový dům, jehož fasádu tvoří kameny otesané do tvaru pyramidy. Původně byl na vrcholu každé z nich zasazen diamant. Dominantou Alfamy je náměstí Largo de Santa Lucia. V křivolakých uličkách se často objevuje motiv Panny Marie mezi svatým Antonínem a svatým Martiálem. Dnes je Alfama spíše čtvrtí námořníků a rybářů.
Střed Lisabonu tvoří čtvrť Baixa. Za zemětřesení se celá propadla, ale Markýz de Pombal ji dal znovu postavit a Baixa se stala centrem obchodu, bankovnictví a průmyslu. Mezi její památky patří Národní divadlo Marie II., Náměstí krále Petra IV. známé jako Rossio a nejkrásnější náměstí Lisabonu, Terasa paláce, s triumfálním obloukem z 19. století. U gotické katedrály Sé z 12. století, v níž jsou umístěny barokní jesličky od Machada de Castra, stojí společně s kostelem svatého Antonína i muzeum tohoto světce. V lisabonské architektuře se setkáme s "azulejos", kachličkovým uměním, které Portugalci převzali od Maurů. Azulejos jsou dekorativní kachličky, které už po staletí zdobí světské i církevní budovy. Najdeme je téměř všude. Většinou jsou bílo modré, někdy je najdeme i v barevné variantě. Rozšířily se i do Brazílie. Většinou je to veliký obraz, který je namalován na mnoha malých kachličkách. Asi jako kdybychom si pomalovali v koupelně zeď. V Lisabonu jsme byli svědky oslav 1. máje. Viděli jsme průvod městem a veselice s kolotoči a se vším, co k ní patří, se konala v Belémě. Průvodu se však účastnili vesměs starší lidé.
Protože jsme poprvé byli u Atlantického oceánu, tak F1 a Honza rozhodli, že se rozhodně musíme vykoupat. Při jízdě rychlodráhou po pobřeží si předchozího dne vybrali místo, kde byla pěkná pláž a teď jsme k ní zamířili. Nastoupili jsme na malé zastávce a jeli. Když jsme se připravili k výstupu, tak vlak nic a projel dál. To nás nerozhodilo, jelikož hned na příští zastávce jsme vyskočili a přestoupili do zpátečního vlaku. Opět se chystáme k výstupu a zase nic. Vystupujeme tam, kde jsme nastoupili a pánové začínají studovat jízdní řád. To už ale F1 vypěnil, jelikož místní jízdní řád byl naprosto nepřehledný a nedalo se vyčíst, který vlak na námi vybraném místě bude zastavovat. Ona totiž byla neděle. F1 nakonec rozhodl, že za jízdní řád je zodpovědný F2, ať děláme co umíme a ponechal nás o samotě. F1 a Honza studovali a studovali. Nakonec došli k přesvědčení, že následující vlak naše místo projede, ale příští už zastaví. Sedli jsme si na lavičku a čekali. Najednou slyším F2 jak si dokola šeptá: "Pane Bože nezastavuj, jeď dál …." Nakonec to vyšlo, my dorážíme na místo. Jenom je mně s F2 jasné, že i když jsme původně odmítali koupel ve studeném oceánu, tak F2 je tak načuřený, že musíme do vody a tvářit se, jak se nám tam líbí. Ale nakonec jsme to přežili.
Noc z Lisabonu jsme měli strávit cestou do Madridu. Tato cesta byla poměrně krkolomná. Místenka byla nutná zakoupit, jelikož toto byl jediný vlak do Madridu a povinně místenkový. Překvapení nastalo, když jsme zjistili, že celý vlak se skládá pouze z lůžkových a lehátkových vozů. První, spíše radostné překvapení z nás opadlo při konstatování, že kupé lehátkového vozu bylo vyprodáno jako klasický vagon, tj. s osmi lidmi v kupé, což představovalo velmi stísněné podmínky. Jelikož nejvrchnější lehátka byla pevná a nikdo tam neměl zavazadla, tak jsem zabrala jedno a Honza druhé. Na sedadlech se jim trochu uvolnilo a my s Honzou jsme se krásně vyspali. F1 a F2 se uvelebili tak, aby si mohli natáhnout nohy na protější sedadla. Ovšem jen do té doby, než F2 gentlemansky trochu uvolnil místo jedné slečně aby se lépe usadila, čímž F1 ztratil svůj předem připravený prostor, což ho velice rozčililo, jelikož noc byla pro něho špatná. Tato galantnost se F2 nevyplatila protože F1 na to dodnes nezapomněl a při každé příležitosti nezapomene mu připomenout, jaké mu způsobil trauma.
Španělsko
Tato země leží na Pyrenejském poloostrově. Její součástí jsou také Baleárské ostrovy ve Středozemním moři, Kanárské ostrovy v Atlantickém oceánu a města Ceuta a Melilla na pobřeží Maroka.Španělsko patří mezi nejhornatější oblasti Evropy. Velkou část Pyrenejského poloostrova tvoří masív zvaný Meseta. Nejvyšším vrcholem španělské pevniny je hora Mulhacén (3478), která se nachází v Andalusii. Nížiny jsou ojedinělé a rozkládají se podél toků.Španělsko je země zalitá sluncem, plná pověstného jižního temperamentu, olivového oleje, flamenga a sangrie. Neexistuje žádná španělská obec, kde by se neslavily fiesty a nejsou fiesty bez verbena, což je taneční zábava na návsi. Nesmíme také zapomenout na četné jarmarky, procesí, ohňostroje a býčí zápasy.
Ve 12. století př. n. l. vznikaly foinické osady, v 7. století př. n. l. řecké. Roku 197 př. n. l. vznikla na území Španělska římská provincie Hispania. Během 5. století vnikly na území kmeny Vandalů, Svébů a Alanů, které založily vlastní státní útvary. V 8. století vpád Arabů a založení cordóbského emirátu. Roku 1035 byla deklarována království Kastilie a Aragon, z nichž roku 1469 vzniklo Španělsko. V 16. století velký rozmach kolonizace. 1873 první republika, 1931 druhá republika. V roce 1975 se po fašistické nadvládě Španělsko stalo opět monarchií.
Příjezd do Madridu nás také zrovna nenadchl, vlak objížděl celý Madrid asi 45 min. navíc celou dobu se nám naskýtal pohled pouze na smetiště sídlišť. Přitom nádraží v Madridu jsou propojena podzemní městskou dopravou a jsou dostatečně kapacitní. Nakonec jsme došli k názoru, že tato objížďka vyrovnává zpoždění u mezinárodních rychlíků. I když jsou nádraží v Madridu perfektní, orientace v odjezdech a příjezdech vlaků se nám jevila více jak nepřehledná. Jakmile jsem si však na tuto orientaci zvykli, zjistili jsme, že tento dopravní systém má i logiku. Naše cesta vedla ihned dále předměstskou rychlodráhou do Escorialu.
El Escorial
El Escorial, tedy klášter a královské sídlo svatého Vavřince z El Escorialu) je monumentální stavba, která sloužila jako královské sídlo a klášter, zasvěcený sv. Vavřinci z Escorialu na paměť vítězství Španělska nad Francií v bitvě u St. Quentinu (10. srpna 1557). Stavba stojí zhruba 45 km severozápadně od Madridu, na úpatí Sierra de Guadarrama v nadmořské výšce 1028 m. Nechal jej postavit španělský král Filip II. na přání otce Karla V. jako nádherný kostel, ve kterém měl být případně pohřben. Král Filip II. se sám zajímal o architekturu od svých čtrnácti let a v letech 1563 až 1584 sám schvaloval většinu výzdoby interiérů. El Escorial je jeden z nejvýznamnějších královských paláců v Evropě, který může konkurovat rozlohou i komplexností versailleskému zámku, ačkoliv na rozdíl od něj byl především klášterem a mauzoleem. Escorial byl 2. listopadu 1984 zařazen na seznam světového dědictví UNESCO, což ještě zvýšilo jeho oblibu mezi turisty.
Předurčenost paláce jako pohřební místo je patrné v pokojích. Král Filip II. Požadoval, aby exteriér byl prostý a jednoduchý na rozdíl od interiérů, kde se nachází neobvyklá umělecká díla a drahocenné poklady. V královském panteonu jsou uloženy rakve s pozůstatky jedenácti španělských vládců. Přepychové mramorové rakve se zlatými nápisy doplňují důstojnost a eleganci tohoto místa. V areálu můžeme obdivovat zejména Baziliku, kde se nachází pozlacené bronzové sochy modlící se skupiny rodin králů Karla V. Viděli jsme i spoustu map, na kterých jsme našli i Bohemii a Olomouc. V zadní části kláštera se rozkládají krásné zahrady v geometrickém půdorysu. Z El-Escorialu jsme pokračovali v cestě do Avily. Cesta vedla náhorní plošinou, kde byl velice kamenitý terén, málo zeleně, na které se pásly krávy. Přesto tato krajina na nás zanechala velký dojem.
Avila
Středověké opevněné město Ávila bylo založeno v 11. století. Ávila má nejlépe dochované městské hradby na světě. Jejich počátek sahá do 11. století a jejich původní účel byl chránit španělská území před Maury. V hradbách je celkem 90 bašt a 9 bran. Mohutné románské hradby s několika branami a mnoha věžemi mají délku 2557 m, šířku 3 m a výšku kolem 12 m. K nejvýznamnějším náboženským stavbám patří klášter Santo Tomás. Na seznam UNESCO bylo město Ávila zapsáno roku 1985. Ávila je známá především působením svaté Terezie Ježíšovy. K významným památkám patří katedrála v románsko-gotickém slohu, Bazilika sv. Vincence, trojlodní románský chrám z 12.-14. stol., Chrám sv. Petra a klášter Vtělení, kde 29 let působila sv. Terezie (1515-82), avilská rodačka.
Cadiz
Cádiz okouzlí všudypřítomným svěžím vánkem a dýchá na nás zvláštní atmosférou. Je to krásné letovisko s nádhernými a dobře vybavenými plážemi, krásnými promenádami a zahradami. Ale v některých čtvrtí je vidět místní chudoba, oprýskané domy a špinavé ulice. Mezi starší čtvrtě patří například část La Viña, Santa María nebo El Pópulo. Ty velmi kontrastují s novými, moderními čtvrtěmi. Z památek navštěvujeme Katedrálu z 19. stol. v barokním sty-lu a kostel sv. Filipa Neri –historická a umělecká památky a radnici a městské hradby. Z Cádizu cesta pokračuje do Sevilly. Po cestě jsme mohli pozorovat mnoho salin na odpařování soli z mořské vody.
Sevilla
Granada
Alhambra
Cádiz byl založen Féničany roku 1100 př.n.l. a nesl jméno Gadir. Féničané ho využívalo především jako obchodní přístav. K obchodu ho později využívali i Římané a roku 711 se ho zmocnili Arabové.Poté, jakoby město upadlo v zapomnění. Až když ho v roce 1262 získal král Alfonso X. Moudrý, tak znovu nabyl důležitosti. Z místního přístavu například vyplul Kryštof Kolumbus na svou druhou a čtvrtou objevnou plavbu. Stal se důležitým přístavem pro vyplutí posádek do nově objevených zemí, a tím pádem si ho mnozí nepřátelé vybrali jako nepřátelský cíl. Roku 1587 byl napaden korzárem Francisem Drakem.V roce 1755 zasáhlo město zemětřesení, které v něm způsobilo značné škody.Poté, co Španělsko přišlo o poslední zámořské kolonie, ztratil Cádiz na významu.Cádiz čerpal své zdroje především z rybolovu. Ten ale v posledních 30ti letech upadá, a tak se město soustředí na zisk především z turistického ruchu.
Cádiz okouzlí všudypřítomným svěžím vánkem a dýchá na nás zvláštní atmosférou. Je to krásné letovisko s nádhernými a dobře vybavenými plážemi, krásnými promenádami a zahradami. Ale v některých čtvrtí je vidět místní chudoba, oprýskané domy a špinavé ulice. Mezi starší čtvrtě patří například část La Viña, Santa María nebo El Pópulo. Ty velmi kontrastují s novými, moderními čtvrtěmi. Z památek navštěvujeme Katedrálu z 19. stol. v barokním sty-lu a kostel sv. Filipa Neri –historická a umělecká památky a radnici a městské hradby. Z Cádizu cesta pokračuje do Sevilly. Po cestě jsme mohli pozorovat mnoho salin na odpařování soli z mořské vody.Sevilla
Mimo to, že je hlavním městem Andalusie je také hlavním městem flamenca a býčích zápasů. Sevilla jako by zůstala v těch starých andaluských časech a moderní doba snad čeká někde před branami města. Atmosféru umocňují místní lidé, kteří jsou na svou Sevillu náležitě pyšní (někdy až příliš), koně projíždějící městem a všudy přítomná vůně pomerančovníků.
Sevilla má dlouhou a velkou historii. Pravděpodobně ji založili Tartésové kolem 9. století př.n.l. a dali ji název Spal. Římané město latinizovali a jméno jí změnili na Hispalis. Arabové dobyli Sevillu a převzali ji po Vizigótech. Toto období kulturně obohatilo Sevillu po všech stránkách a město se stalo nejdůležitější částí arabské říše Al-Andalus. Dobyta křesťany byla roku 1248.16. století znamenalo pro Sevillu vrchol rozkvětu. Po objevení Ameriky Kolumbem se stala přístavem, odkud vyplouvaly lodě do Nového světa. Byla zde založena Casa de Contratación, kde se řídili a plánovaly veškeré plavby za oceán.V roce 1992 se zde konala světová výstava EXPO, která zde po sobě zanechala stavby v moderní části města – La Cartuja. Z nejdůležitějších památek jsme si prohlédli pozdně gotickou katedrálu, třetí největší v Evropě, stavba začala r. 1403 a trvala celé staletí, El Alcazár-zámek v arabském duchu z 12.-16. stol., Zlatou věž z r. 1220 na dvanáctiúhelníku, která byl užívána jako pokladnice krále Dona Pedra, nemocnici milosrdných z r. 1647, Pilátův dům z 15. stol., a Tabákovou továrnu z l. 1725 66. Svou rozlohou se považuje za druhou největší stavbu ve Španělsku, dnes je tu univerzita.
Ze Sevily jsme odjeli do Cordóby, kam jsme přijeli v nočních hodinách a měli jsme v úmyslu pokračovat dál v cestě do Granady. Čekání jsme využili k noční procházce. Tato procházka byla velice silným zážitkem. Přestože byla půlnoc, bylo teplo, ulice byly osvětlené a rovněž památky krásně nasvícené. Recepční haly hotelů byly otevřené a při pohledu dovnitř nebylo poznat, zda se jedná o halu nebo krásnou zahradu. Jelikož jsme byli unavení, vybrali jsme si posezení v parku k odpočinku a tento večer se nemohl obejít bez trochy vína. Vzhledem k naším finančním prostředkům jsme si dovolili jenom krabicové, ale musím říct, že snad žádné víno nám tak dobře nechutnalo jak toto, díky všem zážitkům ze Španělska. Jenom se k nám přidal nějaký domorodec, asi chtěl také, ale naštěstí jsme mu nerozuměli a on nám také ne.
Granada
Město leží na úpatí Siery Nevady a je obklopeno horami a zasazeno v nádherných zahradách. Nad městem se tyčí Sacramonte, kopec, který je protkaný jeskyněmi, kde žili cikáni od 17. stol. Cikáni se údajně do Španělska dostali z Čech spolu s armádou císaře Karla V. A během staletí se zřejmě vrátili zpět a cestu našli až k nám, do Měrovic n/H.Nejbohatší historie Granady spadá do období arabské nadvlády. Po jejich příchodu se hlavními centry stala čtvrť Albaycín a Alhambra.
Město se stalo jedním z nejdůležitějších v Evropě a rozkvétalo jak na poli ekonomickém, tak na poli kulturním.2.ledna 1492 dobyli město jako poslední baštu Arabů katoličtí králové a toto datum znamená pro Španělsko velký mezník. Někteří historici tvrdí, že tento den obyvatelé Granady usnuli ve středověkém městě a následující den se probudili v moderním křesťanském. V roce 1542 zde založil císař Karel V. založil univerzitu, která je prestižím místem dodnes. Řada studentů sem přijíždí z celého světa a město dýchá velmi příjemnou studentskou atmosférou. Z památek ve městě navštěvujeme Katedrálu z r. 1528, Kartouzu s kostelem ze 16.stol., kde dveře do sakristie jsou vykládány mahagonem, ebenovým dřevem, slonovinou, perletí a stříbrem.
Město se stalo jedním z nejdůležitějších v Evropě a rozkvétalo jak na poli ekonomickém, tak na poli kulturním.2.ledna 1492 dobyli město jako poslední baštu Arabů katoličtí králové a toto datum znamená pro Španělsko velký mezník. Někteří historici tvrdí, že tento den obyvatelé Granady usnuli ve středověkém městě a následující den se probudili v moderním křesťanském. V roce 1542 zde založil císař Karel V. založil univerzitu, která je prestižím místem dodnes. Řada studentů sem přijíždí z celého světa a město dýchá velmi příjemnou studentskou atmosférou. Z památek ve městě navštěvujeme Katedrálu z r. 1528, Kartouzu s kostelem ze 16.stol., kde dveře do sakristie jsou vykládány mahagonem, ebenovým dřevem, slonovinou, perletí a stříbrem.
Alhambra
Kdo by alespoň jednou v životě neslyšel o této perle Granady a Andalusie vůbec. Sloužila jako pevnost muslimské dynastii Nasrovců a byla palácem katolickým králům po jejich převzetí města roku 1492. Její název v překladu do češtiny znamená červená. Legenda vypráví, že když ji dělníci stavěli v noci, padalo na ni červené světlo, a tak dostala tento název.V současnosti se tato památka děli na 4 části: palác, pevnost Alcazaba, Medina (město) a Generalife (zahrady).
Palacům vévodí renesanční Palác Karla V. Říká se, že ho dal postavit sám císař, jelikož v části Alcazaba neměl prostor ani pohodlí pro svůj život. Palác je čtvercového půdorysu a vyniká zejména vnitřním nádvořím kruhového tvaru, jediným svého druhu tehdejší doby a jednou z nejlepších staveb ve Španělsku. Lví palác (Palacio de Leones) postavil za své vlády Mohamed V. a vytvořil tak bezesporu jedno z nejkrásnějších míst v celém komplexu. Sídlila zde královská rodina při svých soukromých návštěvách. Násrovské arabské umění zde dosahuje svého vrcholu. Voda, světlo, barvy a bohatá dekorace neuvěřitelně souzní a ladí. Lví dvůr (Patio de los Leones) je možné nejznámější místo v Alhambře. Jméno dostal po12 lvech, hlídajících kašnu uprostřed dvora. Kašna je z bílého mramoru a představuje pravou ukázku arabského umění. Nejstarší část komplexu představuje pevnost Alcazaba spolu s věží Torre de Bermejas. Zmínky o ní pocházejí již z 9. století. Tomu, jak vypadá Alcazaba dnes vděčíme Mohamedovi I., který původní pevnost obehnal hradbami , postavil tři nové věže Torre Quebrada, Torre del Homenaje a Torre de la Vela. Katoličtí králové ji později lehce poupravili a sloužila také jako státní vězení.Třetí důležitou částí komplexu je Generalife, od-kud se nám naskytne krásný výhled na Alhambru a Granadu vůbec. Místo sloužilo jako odpočinkové místo, jakýsi letohrádek, pro královskou rodinu, kam se odebrávali po oficiálních akcích.
Cordóba
Velmi zajímavá stavba je dnes směsicí nejrůznějších stylů, která se tu po celá staletí projevovala. Je také důležitou částí západního islámského světa. Stavba započala kolem 8. století na podkladě vizi-gótské katedrály San Vicente. V roce 896 Abd al Rahman II. mešitu rozšířil a postavil nový mihrab.
Nejkrásnější část však byla přiřazena za panovníka AlHakama II. Přenádherná dekorace, nová ko-pule a celkový charakter cordobské architektury 10. století je více než evidentní. V roce 1236 byla mešita přeměněna na katedrálu a doplněna řadou kaplí. Ve vnitřní části se nachází Pomerančový dvůr (Patio de los Naranjos), největší a nejstarší dvůr ve městě. Jméno dostal po 98 stromech pome-rančovníků, která zde zasadili v 18. století.
Římský most (Puente Romano)
byl postaven za císaře Augusta a jde o ukázku typicky římské stavby. Během historie se most stal svědkem a dějištěm několika bitev a bojů, že z původní stavby toho příliš nezůstalo. Postaven byl se 17 oblouky a v roce 1651 se do střední části mostu umístila soška archanděla Rafaela, dílo sochaře Barnabea Goméze del Río.
Z tohoto mostu je krásný pohled na město, vyplatí se sem zajít i k večeru, kdy uvidíme Córdobu nádherně osvícenou a ozářenou. Věž Torre de Calahorra stojí na druhém břehu řeky Guadal-quivir, na konci Římského mostu. Postavena byl roku 1369 na příkaz krále Jindřicha II. Dnes se zde nachází muzeum. Vítězný oblouk (Arco de Triunfo), také na-zývaný Puerta del Puente (Brána mostu) navrhl známý andaluský architekt Juan Herrera. Široké sloupy napodobují známé sloupy dórské. Ve 20. století prošla stavba rozsáhlou rekonstrukcí, která změnila původní vzhled brány na způsob vítězného oblouku. Za branami Pevnosti křesťanských králů (Alcázar de los Reyes Cristianos) se odehrávala historie města a také Španělska vůbec. Od římských dob nabyla stavba charakter pevnosti. V době arabské vlády tvořila součást kalífátské rezidence a po reconquistě roku 126 ji křesťanští králové používali jako královské sídlo. Alcázar je tedy obranný komplex, který od roku 1482 sloužil jako hlavní stan vojenských jednotek křesťanských králů. Odtud se také plánoval útok na poslední arabské sídlo Granadu. Hlavní věž komplexu se jmenuje Torre del Homenaje (Věž pocty). Pojmenovaná tak byla proto, že odtud činili králové prohlášení a oznámení, a ta-ké přislibovali chránit pevnost. Nejstarší věž objektu se jmenuje Torre del León a své jméno je dlužna chrliči ve tvaru lva.Třetí věž známá jako Torre de la Inquisición je pozdějšího data než předešlé dvě. Sloužila jako archív pro shromažďování důležitých dokumentů. Krásná procházka je v zahradách u Alcázaru, plných cypřišů, pomerančovníků, citrónovníků a palem, doplňujících několik kašen a vodních nádrží. V podzemní části se také dochovaly královské lázně rozdělené do tří částí. Turistickou atrakcí se stala Calle de las Flores (Květinová ulička). Nachází se blízko mešity-kated-rály v židovské čtvrti města a jedná se o typickou úzkou uličku, která ústí na malé náměstíčko s bal-kóny plných voňavých květin. V Córdobě je velmi patrná arabská kultura. Při procházce městem budeme míjet paláce, pomníky, oblouky a brány, z kterých stále dýchá zajímavá historie města.
Z Cordóby jsme pokračovali v cestě přes Bobadillu do Algecirasu. Trať z Bobadilli ukázala, jak železnice prošla zeštíhlovacím procesem. První stanice po 50 min. jízdy. To jsme ještě netušili, jaký proces zeštíhlení železnice bude v budoucnu u nás. Po cestě jsme obdivovali nádherné bílé vesnice, domky většinou typizované. Doprava na jihu Španělska je velmi řídká a to co jede, nemá velkou kapacitu. Přesto však vlak nebyl plně obsazen.
Algeciraz
Toledo
Tzv. "Císařské město" a je právem považováno za jedno z nejatraktivnějších měst ve světě. Je to jedno z nejstarších španělských měst. Město leží na žulovém pahorku a je ze tří stran obklopené krásným meandrem poklidně tekoucí řeky Tajo, která zde, na svém středním toku, vůbec nepůsobí dojmem nejdelší řeky celého Iberského poloostrova. Již zdálky lze zpozorovat dvě nejvýznamnější dominanty města – pevnost Alcázar a katedrálu. Při následné procházce Toledem člověk velmi rychle nabývá pocitu, že není v moderním městě, ale v nějakém muzeu architektury. Na světě není mnoho míst, kde lze na relativně malém prostoru vidět římské, maurské (arabské), židovské a křesťanské památky. A tak můžeme ve městě najít kromě velkého množství katolických kostelů a katedrály i synagogy a mešity. Historická jedi-nečnost Toleda byla deklarována v roce 1986 zápisem na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Na přelomu 4.-5. stol. přichází na území Španělska Vizigótové, kteří učiní z Toleda hlavní centrum své říše. Zcela jistě již v této době je ve městě usazena židovská komunita, která je s městem spojována po dalších téměř osm set let. Přestože byli Židé v Toledu velmi početnou skupinou, stáli vždy na okraji společnosti. Jejich pronásledování začalo již za Vizigótů a pokračovalo po celá staletí i za následných vládců města až po definitivní vyhnání na konci 15. století. Židovs-kou epochu připomínají synagogy "Santa María la Blanca" (12. stol.), později přebudovaná na kos-tel a synagoga "del Tránsito", (14. stol.).
Dnešní podobu vtiskli Toledu Arabové (ve Španělsku nazývaní Maurové), kteří přišli do města v roce 711. Právě arabské stavitelství se vyznačuje velkým množstvím spletitých, úzkých a kroutících se uliček, kterých si turisté v Toledu dosyta užijí. Arabskou nadvládu připomínají např. vstupní brány do města – "Alcántara" a "Bisagra", dále pak mešity Cristode la Luz" (10.stol.) a "las Tornerías" (11. stol.). Křesťanská nadvláda nad městem započala po dobytí Toleda vojskem Alfonse VI. v roce 1085. Právě tento panovník dal pokyn k vybudování pevnosti Alcázar. Její základy stojí na nejvyšším bodě města, kde již předtím stálo římské tábořiště, následně pak sídlo Vizigótských králů i pevnost "Al-Qasr", kterou nechali postavit maurští vládci. Pevnost nechal pro své potřeby přebudovat později i Carlos I., který učinil z Toleda roku 1519 hlavní sídlo královského dvora. Jeho syn Filip II. však dal krátce nato přednost Madridu. Dnes sídlí v pevnosti Vojenské muzeum a Ústřední knihovna autonomní oblasti Kastilie – La Macha. Další významnou stavbou je gotická katedrála (13. stol.), jejíž základy byly položeny již vizigótským králem Recaredem I. v 6. století. Jde o ohromnou stavbu, jejíž délka je 140 a šířka 130 metrů. Tato pětilodní katedrála má 22 bočních kaplí a v jejím nitru se mimo jiné nachází muzeum s obrazy slavných malířů (Goya, El Greco, Velásquez, Tizian a další).
Z Toleda vedla naše cesta do Madridu, což je dá se říct, naprostý protiklad Toleda. V Toledu byly samé úzké uličky, město na kopci, kolem kterého se zařezávala řeka. Madrid je naopak pompézní město se širokými ulicemi, nádhernými paláci a velkými obchody. Prostě ze starého, klidného století jsme se dostali do rušné současnosti.
Madrid
Hendaye
Je to lázeňské a rekreační město s velkými plážemi. Na pomezí francouzsko-španělského se táhne v délce 435 km pohoří Pyreneje a vrcholí horou Pico d´Aneto (3404m). Jsou zde zastoupeny všech-ny vegetační stupně a je zde stovka jezer ledovcového původu s vodopády. Zastávku pánové chtěli využít ke koupání v moři. Jelikož tentokrát jsme F1 ničím nerozčilili, koupání jsem společně s F2 odmítla, nejsme sebevrah
Cílem dnešního dne jsou
Lurdy
Na levém břehu řeky Pau byl postaven rozsáhlý komplex Notre Dame, který slouží jen nábo-ženským aktivitám. Musí se respektovat zásady, které jsou při návštěvách katolických staveb běžné, zde i kontrolované. Znamená to tedy, že musíme mít zakrytá ramena a kolena, nesmíme mít pokrývku hlavy, jakkoli provokující oblečení (např. cyklistický dres), žádné jídlo, žebrání atd.
Bylo to pravděpodobně zde, kde se Bernardettě zjevila Panna Marie. Jeskyně stojí na břehu řeky a je zde umístěna socha Panny Marie. Poutníci zde čekají, aby si mohli sáhnout na zázračnou skálu a pak podél svíček postupují ke studánce s léčivou vodou. V ní se trochu opláchnou, zahodí berle a pokračují dál ke kohoutkům se zázračnou vodou, kde si můžou naplnit své nádoby a napít se. Voda dále protéká do lázní, kde se nemocní pak mohou ještě vykoupat. Pod jeskyní stojí Růžencová bazilika v románsko-byzantském stylu, a naopak na skále nad jeskyní stojí horní bazilika v neogotickém stylu. Dohromady tak tvoří zajímavý celek, před nímž se v poutním období shromažďují poutníci. Aby toho nebylo málo, pod zemí je ještě bazilika Pia X. pro téměř 20 tisíc věřících. Na pravém břehu řeky Pau stojí moderní kostel z roku 1988, který je schopen pojmout až 5000 věřících. Díky posuvným stěnám se prostor dá zmenšit nebo naopak zvětšit.
Toulouse
Palacům vévodí renesanční Palác Karla V. Říká se, že ho dal postavit sám císař, jelikož v části Alcazaba neměl prostor ani pohodlí pro svůj život. Palác je čtvercového půdorysu a vyniká zejména vnitřním nádvořím kruhového tvaru, jediným svého druhu tehdejší doby a jednou z nejlepších staveb ve Španělsku. Lví palác (Palacio de Leones) postavil za své vlády Mohamed V. a vytvořil tak bezesporu jedno z nejkrásnějších míst v celém komplexu. Sídlila zde královská rodina při svých soukromých návštěvách. Násrovské arabské umění zde dosahuje svého vrcholu. Voda, světlo, barvy a bohatá dekorace neuvěřitelně souzní a ladí. Lví dvůr (Patio de los Leones) je možné nejznámější místo v Alhambře. Jméno dostal po12 lvech, hlídajících kašnu uprostřed dvora. Kašna je z bílého mramoru a představuje pravou ukázku arabského umění. Nejstarší část komplexu představuje pevnost Alcazaba spolu s věží Torre de Bermejas. Zmínky o ní pocházejí již z 9. století. Tomu, jak vypadá Alcazaba dnes vděčíme Mohamedovi I., který původní pevnost obehnal hradbami , postavil tři nové věže Torre Quebrada, Torre del Homenaje a Torre de la Vela. Katoličtí králové ji později lehce poupravili a sloužila také jako státní vězení.Třetí důležitou částí komplexu je Generalife, od-kud se nám naskytne krásný výhled na Alhambru a Granadu vůbec. Místo sloužilo jako odpočinkové místo, jakýsi letohrádek, pro královskou rodinu, kam se odebrávali po oficiálních akcích.
Cordóba
Město leží v nížině mezi úrodným údolím Guadalgriviru a pohořím Siera Morena. Jedno z nej-hezčích andaluských měst. Je to bílé město obklopené zahradami. V minulosti nějakou dobu představovala hlavní město římské provincie Bética a pocházel odtud například známý filozof Seneca. Dalším výrazným mezníkem se pro město stalo arabské období, cordobský kalífát.
Mešita-Katedrála v CórdoběVelmi zajímavá stavba je dnes směsicí nejrůznějších stylů, která se tu po celá staletí projevovala. Je také důležitou částí západního islámského světa. Stavba započala kolem 8. století na podkladě vizi-gótské katedrály San Vicente. V roce 896 Abd al Rahman II. mešitu rozšířil a postavil nový mihrab.
Římský most (Puente Romano)
byl postaven za císaře Augusta a jde o ukázku typicky římské stavby. Během historie se most stal svědkem a dějištěm několika bitev a bojů, že z původní stavby toho příliš nezůstalo. Postaven byl se 17 oblouky a v roce 1651 se do střední části mostu umístila soška archanděla Rafaela, dílo sochaře Barnabea Goméze del Río.
Z tohoto mostu je krásný pohled na město, vyplatí se sem zajít i k večeru, kdy uvidíme Córdobu nádherně osvícenou a ozářenou. Věž Torre de Calahorra stojí na druhém břehu řeky Guadal-quivir, na konci Římského mostu. Postavena byl roku 1369 na příkaz krále Jindřicha II. Dnes se zde nachází muzeum. Vítězný oblouk (Arco de Triunfo), také na-zývaný Puerta del Puente (Brána mostu) navrhl známý andaluský architekt Juan Herrera. Široké sloupy napodobují známé sloupy dórské. Ve 20. století prošla stavba rozsáhlou rekonstrukcí, která změnila původní vzhled brány na způsob vítězného oblouku. Za branami Pevnosti křesťanských králů (Alcázar de los Reyes Cristianos) se odehrávala historie města a také Španělska vůbec. Od římských dob nabyla stavba charakter pevnosti. V době arabské vlády tvořila součást kalífátské rezidence a po reconquistě roku 126 ji křesťanští králové používali jako královské sídlo. Alcázar je tedy obranný komplex, který od roku 1482 sloužil jako hlavní stan vojenských jednotek křesťanských králů. Odtud se také plánoval útok na poslední arabské sídlo Granadu. Hlavní věž komplexu se jmenuje Torre del Homenaje (Věž pocty). Pojmenovaná tak byla proto, že odtud činili králové prohlášení a oznámení, a ta-ké přislibovali chránit pevnost. Nejstarší věž objektu se jmenuje Torre del León a své jméno je dlužna chrliči ve tvaru lva.Třetí věž známá jako Torre de la Inquisición je pozdějšího data než předešlé dvě. Sloužila jako archív pro shromažďování důležitých dokumentů. Krásná procházka je v zahradách u Alcázaru, plných cypřišů, pomerančovníků, citrónovníků a palem, doplňujících několik kašen a vodních nádrží. V podzemní části se také dochovaly královské lázně rozdělené do tří částí. Turistickou atrakcí se stala Calle de las Flores (Květinová ulička). Nachází se blízko mešity-kated-rály v židovské čtvrti města a jedná se o typickou úzkou uličku, která ústí na malé náměstíčko s bal-kóny plných voňavých květin. V Córdobě je velmi patrná arabská kultura. Při procházce městem budeme míjet paláce, pomníky, oblouky a brány, z kterých stále dýchá zajímavá historie města. Z Cordóby jsme pokračovali v cestě přes Bobadillu do Algecirasu. Trať z Bobadilli ukázala, jak železnice prošla zeštíhlovacím procesem. První stanice po 50 min. jízdy. To jsme ještě netušili, jaký proces zeštíhlení železnice bude v budoucnu u nás. Po cestě jsme obdivovali nádherné bílé vesnice, domky většinou typizované. Doprava na jihu Španělska je velmi řídká a to co jede, nemá velkou kapacitu. Přesto však vlak nebyl plně obsazen.
Algeciraz
Velmi důležitý námořní přístav, spojující Evropu s Afrikou a Španělsko s Gibraltarem, na který je nádherný výhled. Je to vlastně pevnost, střežící Gibraltarský průliv mezi Evropou Afrikou. Vlastní skála je dlouhá 4,6 km a široká 1,25 km. Ve městě je přímo národností spleť lidí, ne všichni vzbuzují důvěru. Dá se však říci, že se k nám chovali přívětivě, až uctivě. Z Algecirasu jsme odjeli veče a noc strávili na cestě do Toleda.
Toledo
Tzv. "Císařské město" a je právem považováno za jedno z nejatraktivnějších měst ve světě. Je to jedno z nejstarších španělských měst. Město leží na žulovém pahorku a je ze tří stran obklopené krásným meandrem poklidně tekoucí řeky Tajo, která zde, na svém středním toku, vůbec nepůsobí dojmem nejdelší řeky celého Iberského poloostrova. Již zdálky lze zpozorovat dvě nejvýznamnější dominanty města – pevnost Alcázar a katedrálu. Při následné procházce Toledem člověk velmi rychle nabývá pocitu, že není v moderním městě, ale v nějakém muzeu architektury. Na světě není mnoho míst, kde lze na relativně malém prostoru vidět římské, maurské (arabské), židovské a křesťanské památky. A tak můžeme ve městě najít kromě velkého množství katolických kostelů a katedrály i synagogy a mešity. Historická jedi-nečnost Toleda byla deklarována v roce 1986 zápisem na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Na přelomu 4.-5. stol. přichází na území Španělska Vizigótové, kteří učiní z Toleda hlavní centrum své říše. Zcela jistě již v této době je ve městě usazena židovská komunita, která je s městem spojována po dalších téměř osm set let. Přestože byli Židé v Toledu velmi početnou skupinou, stáli vždy na okraji společnosti. Jejich pronásledování začalo již za Vizigótů a pokračovalo po celá staletí i za následných vládců města až po definitivní vyhnání na konci 15. století. Židovs-kou epochu připomínají synagogy "Santa María la Blanca" (12. stol.), později přebudovaná na kos-tel a synagoga "del Tránsito", (14. stol.).
Dnešní podobu vtiskli Toledu Arabové (ve Španělsku nazývaní Maurové), kteří přišli do města v roce 711. Právě arabské stavitelství se vyznačuje velkým množstvím spletitých, úzkých a kroutících se uliček, kterých si turisté v Toledu dosyta užijí. Arabskou nadvládu připomínají např. vstupní brány do města – "Alcántara" a "Bisagra", dále pak mešity Cristode la Luz" (10.stol.) a "las Tornerías" (11. stol.). Křesťanská nadvláda nad městem započala po dobytí Toleda vojskem Alfonse VI. v roce 1085. Právě tento panovník dal pokyn k vybudování pevnosti Alcázar. Její základy stojí na nejvyšším bodě města, kde již předtím stálo římské tábořiště, následně pak sídlo Vizigótských králů i pevnost "Al-Qasr", kterou nechali postavit maurští vládci. Pevnost nechal pro své potřeby přebudovat později i Carlos I., který učinil z Toleda roku 1519 hlavní sídlo královského dvora. Jeho syn Filip II. však dal krátce nato přednost Madridu. Dnes sídlí v pevnosti Vojenské muzeum a Ústřední knihovna autonomní oblasti Kastilie – La Macha. Další významnou stavbou je gotická katedrála (13. stol.), jejíž základy byly položeny již vizigótským králem Recaredem I. v 6. století. Jde o ohromnou stavbu, jejíž délka je 140 a šířka 130 metrů. Tato pětilodní katedrála má 22 bočních kaplí a v jejím nitru se mimo jiné nachází muzeum s obrazy slavných malířů (Goya, El Greco, Velásquez, Tizian a další).Z Toleda vedla naše cesta do Madridu, což je dá se říct, naprostý protiklad Toleda. V Toledu byly samé úzké uličky, město na kopci, kolem kterého se zařezávala řeka. Madrid je naopak pompézní město se širokými ulicemi, nádhernými paláci a velkými obchody. Prostě ze starého, klidného století jsme se dostali do rušné současnosti.
Madrid
Madrid je hlavní a největší město Španělska. Je nejvýše položené hlavní město v Evropě. Centrum města Madrid charakterizují široké ulice se zelení a rozlehlá kruhová náměstí, z nichž snad nejznámější je Plaza de Cibeles. Ve městě Madrid najdeme pěkné historické památky, řadu muzeí a galerií. Madrid je v dnešní době silně katolickým městem. V 9. století bylo město v držení Maurů a vládla tu muslimská víra. V 11. století Madrid získala kastilská koruna. V tomto období přichází do města Madrid katolická víra. V důsledku toho byly muslimské mešity přestavovány na kostely. V roce 852 nechal emír ve městě postavit pevnostní maurský palác Alcázar. V 11. století byl křesťanskými panovníky přestavěn na lovecký zámek nazývaný Mayrit. Tento zámek až do roku 1734 sloužil jako královské sídlo. Mayrit vyhořel a na jeho místě byl postaven nový palác Palacio Real. Palác najdeme v západní části historického centra. Tento královský palác využívá král Juan Carlos I. k reprezentačním účelům. Nekoná-li se zrovna žádná významná událost, palác je přístupný veřejnosti. Palác obklopují malebné parky.
Naproti paláce stojí největší kostel města, katedrála Virgen de la Almudena. Dalšími zajímavými místy města Madrid jsou obrazárna Museo del Prado, galerie Thysen, galerie Reina Sofia či náměstí Plaza de España s pomníkem Miguela de Cervantese a jeho románových postav Dona Quijota a Sancho Panzy. Nejpěknější náměstí Madridu je Plaza Mayor. V minulosti se na tomto náměstí konaly popravy, býčí zápasy a upalování kacířů, dnes plná hospůdek a vybraných restaurací, místo setkávání Madriďanů. V Národním archeologickém muzeu ve městě Madrid je keltiberská soška kněžky, zvaná Dáma z Elche. V zahradě muzea byla vybudovaná kopie jeskyně Altamira s prehistorickými kresbami. plochami Buen Retiro. Raritou je Muezum iberské šunky v blízkosti známé ulice Gran Vía.
Z Madridu už naše cesta směřovala přes Francii směrem domů. Poslední zastávka ve Španělsku byla
Hendaye
Je to lázeňské a rekreační město s velkými plážemi. Na pomezí francouzsko-španělského se táhne v délce 435 km pohoří Pyreneje a vrcholí horou Pico d´Aneto (3404m). Jsou zde zastoupeny všech-ny vegetační stupně a je zde stovka jezer ledovcového původu s vodopády. Zastávku pánové chtěli využít ke koupání v moři. Jelikož tentokrát jsme F1 ničím nerozčilili, koupání jsem společně s F2 odmítla, nejsme sebevrah
Cílem dnešního dne jsou
Lurdy
Lurdy jsou sice vstupní branou do Pyrenejí, ale mnohem známější jsou jako poutní místo římskokatolických věřících. Ti se sem přicházejí uzdravit zázračnou vodou. Polovina obchodů v Lurdech nabízí svěcenou lurdskou vodu v nejrůznějších přívěscích, sošku Bernardetty a jiné katolické pomůcky. Polovina všech lidí, které v Lurdech potkáme jsou jeptišky, polovina z druhé poloviny jsou lidé na vozíčku, o berlích či jinak handicapovaní. Zbytek budou turisté a jen mizivá část místní civilní obyvatelstvo. Počet věřících, kteří, přijíždějí do Lurd a zúčastňují se náboženských procesí činí každoročně několik milionů. Celé prostředí působí fascinujícím, ale pro nás i deprimujícím dojmem. Spousta ubohých a bezmocných lidí ležících i sedících věří v uzdravení, ale z toho množství stánků a obchůdků s pouťovými atrakcemi máme dojem, se na nich pouze vydělává.
Bylo to pravděpodobně zde, kde se Bernardettě zjevila Panna Marie. Jeskyně stojí na břehu řeky a je zde umístěna socha Panny Marie. Poutníci zde čekají, aby si mohli sáhnout na zázračnou skálu a pak podél svíček postupují ke studánce s léčivou vodou. V ní se trochu opláchnou, zahodí berle a pokračují dál ke kohoutkům se zázračnou vodou, kde si můžou naplnit své nádoby a napít se. Voda dále protéká do lázní, kde se nemocní pak mohou ještě vykoupat. Pod jeskyní stojí Růžencová bazilika v románsko-byzantském stylu, a naopak na skále nad jeskyní stojí horní bazilika v neogotickém stylu. Dohromady tak tvoří zajímavý celek, před nímž se v poutním období shromažďují poutníci. Aby toho nebylo málo, pod zemí je ještě bazilika Pia X. pro téměř 20 tisíc věřících. Na pravém břehu řeky Pau stojí moderní kostel z roku 1988, který je schopen pojmout až 5000 věřících. Díky posuvným stěnám se prostor dá zmenšit nebo naopak zvětšit.
Z Lurd odjíždíme se smíšenými pocity a zastavujeme se v
Toulouse
Město pohybu, zábavy a legrace je známé i pod jménem Růžové město. Během 15. a 16. století zažilo město obchodní rozkvět a vyrostlo zde velké množství cihlových paláců. Dnes je Toulouse městem studentů a kultury. Ve středu města dominuje masivní Kapitol s osmi robustními sloupy, které reprezentují osm městských konšelů, jenž vedli město po mnoho let.
Bazilika sv. Sernina - je nejdelší románskou stavbou na světě, ale nejmarkantnějším rysem je vysoká cihlová zvonice na hexagonovém půdoryse, která vyrůstá v pěti patrech. Patra se směrem nahoru zužují, každá stěna má přesně dvě okénka, a tak vytváří siluetu šlehačkového svatebního dortu. Největší atrakcí v tomto svatostánku je rozhodně působivý zdobený oltář obklopený freskami. Nalevo od oltáře vzadu v kos-tele je krypta s poklady od rytého stříbrného brnění až po zlaté číše z doby Charlemagne. Z města jsme odjížděli večer a nočním rychlíkem do Paříže. Paříž nás přivítala pošmourným poča-sím, které se později změnilo v deštivé. Přesto jsme však byli svědky superparty, která se konala u Vítězného oblouku v den vítězství – 8. května. Po Champs-Elyséses projížděla garda na koních, hudba jela rovněž na koních. Dále projížděla policie ve slavnostních uniformách na motocyklech jako doprovod vládním limusinám. Procházku jsme začali v Lucemburské zahradě, prošli jsme kolem Sorbony – věhlasné univerzity založené r. 1253, Invalidovny, Eifelovky, Vítězného oblouku po Champs Elyséses, kde jsme sledovali přehlídku. Protože jsme už byli po celkovém putování dost unavení a počasí bylo opravdu špatné, tak jsme Paříž opustili a odjeli přes Frankfurt n/M, kde jsme se zdrželi asi 3 hod. do Prahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat