Už název města
Lucemburg
Lucemburg
napovídá že město mělo co do činění s českým králem Janem Lucemburským. V katedrále Notre-Dame ze 17.století se nalézá v podzemí krypta Jana Lucemburského. Lucemburg leží v složitém členitém terénu, proto k jeho překonávání bylo zřízeno 100 mostů z nichž je nádherný výhled na město.
Vydáváme se na zpáteční cestu přes Německo a aby nám ta cesta nebyla moc dlouhá a byla dobře využitá, zastavujeme v Trevíru, jehož vstup do města střeží Černá brána z 2.-3. stol. a je to rodiště Karla Marxe. Po návštěvě Trevíru projíždíme v noci opět úsekem kolem řeky Mosely a naskytuje se nám úchvatný pohled na osvětlená městečka a hrady s kostely, které se vynořují z temnoty noci. Musím připomenout, že je pořád rok 1991 a takové obrázky jsme z domova ještě neznali, o to víc je prožíváme. Ráno spokojeni přijíždíme do Prahy na hlavní nádraží a ihned utíkáme zakoupit dobrou teplou kolobásu, pivo a kávu.T r e v í r
Trier (Trevír) je považován za nejstarší město na území Německa. Leží v Porýní-Falci na břehu řeky Mosely a má asi 104 000 obyvatel. Je sídlem univerzity i dalších vysokých škol.
Na seznamu světového dědictví UNESCO jsou středověké chrámy sv. Petra a Panny Marie a také mnoho památek, které se dochovaly z římských dob. Legenda říká, že "Před Římem stál Trevír 1300 let". To prý Trebeta, syn legendárního asyrského krále, uprchnul se svými stoupenci do Evropy před svou macechou královnou Semiramis. Na řece Mosele pak založil město, na jehož základech postavili později Římané v roce 16 př.n.l. město Augusta Treverorum.
Trevírský dóm je nejstarším kostelem v Německu. Zdejší místo bylo sídlem biskupů a později arcibiskupů už asi od roku 250 n. l., ale první velká bazilika byla vystavěna kolem roku 326. Dnešní stavba je převážně románská, ale s bohatým barokním interiérem. Chrám je spojen s vedle stojícím gotickým kostelem Panny Marie.
Cestou, která pokračuje do Koblence projíždíme opět úsekem kolem řeky Mosely. Opět se nám v noci naskytuje krásný pohled na osvětlená městečka a hrady a kostely, která se vynořují z temné noci a připadáme si jako v pohádce. Ráno ještě krátce navštěvujeme
Koblenz (česky též Koblenc)
je německé město, které leží na soutoku Rýna a Mosely. Koblenz je třetí největší město spolkového státu Porýní-Falc. Dva tisíce let dlouhá historie třetího největšího města oblasti Porýní-Falc je znát na každém rohu. Koblenc se může pochlubit nepřeberným množstvím kulturních a historických památek, bludištěm úzkých uliček i atmosférou vládnoucí na většině náměstíček a promenád. V centru návštěvníky ohromí středověké kostely (Sv. Florián, kostel Panny Marie) a rekonstruované historické domy.
Rok 1992
Skandinávie
Trasa: Hamburk, Kodaň, Bergendská dráha, Bergen, Oslo, Lillehamm, Trondheim, Bodo, Goteborg, Malmö, Helsinborg, Stokholm, Münstern, Lübeck, Kiel
Odjíždíme v květnu vlakem přes Prahu do Hamburku. Cesta začala být zajímavá hned v Olomouci, když náš kamarád F2 nastoupil na 10 denní cestu s batůžkem a ve svetru s tím, že je teplo. Když jsme na něj doráželi, kde má bundu, že se ještě nestalo aby ve Skandinávii nebyla zima a nepršelo, prohlásil, že bunda je v čistírně, kde otevírají ve 14.00 hod a my již ve 14.00 hod. odjíždíme z Olomouce. Dodnes nám nikdo nevěří, že po celou cestu bylo teplo a rozhodně nepršelo. Bunda nebyla opravdu potřeba.
Hamburk
Dánsko
Dánsko je hornatá země v severní Evropě. Státní znak zobrazuje typickou součást místní fauny – modré lvy, zatímco vlajka prý kdysi spadla z nebe někde v Estonsku. V Dánsku funguje vyspělý skandinávský sociální model, který je geniálně jednoduchý: Dokud lidé pracují, platí vysoké daně. Protože ale všichni občané pijí jak Dáni, většinou se nedožijí důchodu, kdy by si mohli za státní peníze užívat. To má řadu výhod: stát bohatne, obyvatelé jsou šťastní, není starost s domovy důchodců.
V Dánsku se zásadně všechno staví z lega, které je dánským národním symbolem. Tento přístup má své nesporné výhody: Nejsou potřeba žádné lomy, cihelny, ani betonárky – stačí továrna na lego. Dílky lega jsou praktické i tím, že drží samy pohromadě a při stavbě domů se tak nemusí používat malta. První historická zmínka o Dánsku je v eposu Béowulf, kde hrdina toho jména přijede do Dánska vyhubit místní škodnou.
Dánsko bylo sjednoceno králem Haraldem Bluetoothem, který průkopnicky použil bezdrátovou komunikaci pro dorozumění s okolními kmeny. Od jeho dob platí, že příslušníci královského rodu nemají modrou krev, ale modré zuby.
Obyvatelé Dánska tehdy dosáhli značného kulturního rozvoje: používali vlastní runové písmo, naučili se vařit pivo (Carlsberg a Tuborg), vynalezli přílby s rohy a lodě s dračí hlavou na přídi. Přes tento ohromný rozmach jim ale nebyl osud zbytku Evropy lhostejný a vydali se proto na svých lodích obohatit i ostatní země o svou rozvinutou kulturu.
V letech 1397–1523 tvořilo Dánsko spolu s dalšími státy Kalmarskou unii. Tato unie se rozpadla, když Dánové vyjedli všechny kalmary v Baltu i v Severním moři.
Za Druhé světové války mělo Dánsko pro Hitlera ohromný strategický význam, ale otevřeného konfliktu se dlouho obával. K boji se odhodlal až 9. dubna 1940, kdy propukla slavná Bitva o Dánsko. Po velkých bojích (ztráty byly na dánské straně 16 mužů, na německé ještě více) bylo obsazeno hlavní město a dánská vláda byla 9. dubna 1940 donucena ke kapitulaci.
Dánsko je nejstarším královstvím Evropy, jeho počátky sahají do 9.století. V roce 1849 na-hradila dosavadní absolutistický monarchismus konstituční monarchie. Den vyhlášení ústavy 5. červen je nyní státním svátkem. Zákonodárnou moc tvoří král/královna společně s jednokomorovým parlamentem.V současné době je královnou Dánska Margrethe II. (Markéta II.). Dánové svoji královnu milují a celá královská rodina se těší v této zemi mimořádné úctě.
Dánští králové se tradičně jmenují buďto Frederik, nebo Kristián – od roku 1513 se střídala tato dvě jména. Toto pěkné pravidlo bylo pokaženo až současnou královnou Markétou II., která si bohužel odmítla změnit jméno na Kristián XI., jak by odpovídalo tradici.
Kodaň
Kodaň leží na východním pobřeží ostrova Sjælland a částečně na ostrově Amager. Od roku 2000 je Kodaň Øresundským mostem spojena se švédským městem Malmö. Sídlí zde dánská královna. Pro každého turistu je téměř povinností navštívit symbol Kodaně: bronzovou sochu malé mořské víly, pohádkové postavy z příběhu Hanse Chris- tiana Andersena. Stojí v malé mořské zátoce poblíž Churchillova parku. V blízkosti sochy je historická přístavní pevnost Kastellet ze 17. století, jenž stojí také za prohlídku. Uvnitř pevnosti jsou kasárna a na hradbách děla, mířící výhružně do moře. Slavnou minulost malého skandinávského království připomínají zámky Rosenborg, Christiansborg a Amalienborg. Posledně jmenovaný stojí u malého kruhového náměstí Amaliensborg Plads. Tento zámek hlídají dánští vojáci v historických uniformách. Za návštěvu stojí určitě i Kodaňský přístav, významná dopravní tepna mezi severskými státy. V centru Kodaně se nachází známý zábavní park Tivoli, vhodný cíl pro rodiny s dětmi.V pro-vozu je zde velká horská dráha a další atrakce. Historickým i současným středem města je náměstí Radhus Platsen se starou kodaňskou radnicí.
Z Kodaně odjíždíme opět trajektem přes Helsingor do Švédska. Trajekt je úplně nový, ještě voní barvou a přesto, že byl největší ze všech, kterými jsme se plavili, hodně se houpal. Pokračujeme přes Göteborg do Osla a Bergenu. Čeká nás cesta vlakem tzv. Bergendskou dráhou.
Norsko
Norsko nadchne rozmanitostí a krásou své krajiny. Obdivovat tu můžeme rozlehlé hory, půvabná údolí, fjordy, které se zařezávají hluboko do pevniny, vodopády a jezera, ledovce (včetně toho největšího v Evropě) a další přírodní atraktivity. Norsko patří k nejvyspělejším státům světa, s nejvyšším HDP na obyvatele a podle různých výzkumů také k zemím s nejlepší kvalitou života. Nevýhodou jsou však vysoké ceny zboží i služeb. Norové jsou přátelští (navzdory pověrám o jejich chladné a nepřístupné povaze), svobodomyslní (s čímž souvisí jejich neochota ke vstupu do Evropské unie), rovnostářští a hrdí na svůj stát a národ.
Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Růst populace a nedostatek půdy vedl k loupežným výpravám. V 9. století Vikingové osídlili Faerské ostrovy, Orkneje a Island Roku 985 založili první osady v Grónsku.Norsko bylo dlouhou dobu spojeno s Dánskem. Norsko roku 1380 vstoupilo do personální unie s Dánskem. Spolu s ním vstoupilo roku 1397 do Kalmarské unie. Po zániku Kalmarské unie zůstalo Norsko spojeno s Dánskem. Dánsko o Norsko přišlo, protože bojovalo po boku Napoleona proti koalici, ve které bylo Švédsko, a to požadovalo území Norska. Než Norsko vstoupilo do personální unie se Švédskem vyhlásilo roku 1814 svoji nezávislost. Ta nebyla uznána.
Moderní Norsko vzniklo roku 1905 kdy se většina obyvatel rozhodla pro nezávislý stát. Za první světové války bylo Norsko neutrální. V roce 1940 bylo Norsko přepadeno Německem a přes odpor (o významný přístav Narvik na severu bojovali po boku Norů i Britové svou plnou válečnou silou) bylo obsazeno. V Norsku se zmocnil vlády kolaborant Vidkun Quisling. Země byla okupována až do roku 1945. Po válce Norsko vstoupilo do NATO.
Bergendská dráha
Náleží k tzv. divům techniky. Nachází se zde tunely a viadukty a zvláštností jsou právě tunely, které jsou umělé, vybudované nad zemí, postavené z trámů a prken. Chrání dráhu hlavně proti lavinám a sněhovým závějím a táhnou se na míle a míle. Bergendskou dráhu krásně popsal Karel Čapek ve své knize "Cesta na sever". Cesta z Osla do Bergenu trvá asi 8 hod. a měří 492 km. Vlak projíždí 199 tunely. Vyjeli jsme z překrásně rozkvetlé krajiny a postupně se nám měnila před očima, až jsme se dostali do hluboké zimy, kde bylo 3-4 m sněhu a z chaloupek jsme viděli jen střechy.
Hamburk
Hamburk je nám všem dobře známé město, především kvůli své poloze na ústí Labe. Proto je poměrně překvapující, že z Hamburku k Severnímu moři je to ještě asi 100km. Přesto je Labe v Hamburku dostatečně hluboké i široké, aby tam mohly v bezpečí klidně kotvit velké zámořské lodě. Z této výhodné polohy město těžilo především dříve, kdy hanzovní obchod dělal z Hamburku jedno z nejbohatších měst Německa. Toto se projevilo především v architektuře měšťanských domů.
Bohužel dobrá polovina města padla za oběť velkému požáru a o druhou polovinu se postarala Druhá světová válka. Nicméně se v Hamburku přesto dochovalo pár historických staveb. Návštěvníka určitě překvapí, že Hamburk leží jen na jedné straně Labe, na druhé straně se rozkládá na spoustě velkých kanálů moderní přístav, tedy spíše velké kontejnerové překladiště. Město se rozkládá poměrně na rovině, a proto městu dominuje především běloskvoucí televizní věž, pod kterou se rozkládá velký květinový park. Historické centrum města se nalézá především u starého přístavu na mnoha kanálech. Starý přístav dnes slouží již jen jako přístaviště pro lodě, které zde používají jako MHD. Kousek od centra je známá čtvrť St. Pauli. Známá je především nočním životem jak na ulicích tak v klubech. V noci tam může být i dost nebezpečno. Kromě spořádaných klubů, v jednom z nich hráli samotní Beatles, jsou tam i veřejné domy a v noci se uličky hemží prostitutkami.
Z Hamburku jsme dále pokračovali do Puttgardemu a odtud trajektem do Radby Faarge. Cesta trvala ¾ hod. Byla to velká loď, na kterou vjel celý vlak a ještě vezla kamiony a osobní auta. Na lodi je velká restaurace, kavárna a Free shop. Lodí jsme se dostali do Dánska a pokračovali už zase svým vlakem do Kodaně.
Dánsko
Dánsko je hornatá země v severní Evropě. Státní znak zobrazuje typickou součást místní fauny – modré lvy, zatímco vlajka prý kdysi spadla z nebe někde v Estonsku. V Dánsku funguje vyspělý skandinávský sociální model, který je geniálně jednoduchý: Dokud lidé pracují, platí vysoké daně. Protože ale všichni občané pijí jak Dáni, většinou se nedožijí důchodu, kdy by si mohli za státní peníze užívat. To má řadu výhod: stát bohatne, obyvatelé jsou šťastní, není starost s domovy důchodců.
V Dánsku se zásadně všechno staví z lega, které je dánským národním symbolem. Tento přístup má své nesporné výhody: Nejsou potřeba žádné lomy, cihelny, ani betonárky – stačí továrna na lego. Dílky lega jsou praktické i tím, že drží samy pohromadě a při stavbě domů se tak nemusí používat malta. První historická zmínka o Dánsku je v eposu Béowulf, kde hrdina toho jména přijede do Dánska vyhubit místní škodnou.
Dánsko bylo sjednoceno králem Haraldem Bluetoothem, který průkopnicky použil bezdrátovou komunikaci pro dorozumění s okolními kmeny. Od jeho dob platí, že příslušníci královského rodu nemají modrou krev, ale modré zuby.
Obyvatelé Dánska tehdy dosáhli značného kulturního rozvoje: používali vlastní runové písmo, naučili se vařit pivo (Carlsberg a Tuborg), vynalezli přílby s rohy a lodě s dračí hlavou na přídi. Přes tento ohromný rozmach jim ale nebyl osud zbytku Evropy lhostejný a vydali se proto na svých lodích obohatit i ostatní země o svou rozvinutou kulturu.
V letech 1397–1523 tvořilo Dánsko spolu s dalšími státy Kalmarskou unii. Tato unie se rozpadla, když Dánové vyjedli všechny kalmary v Baltu i v Severním moři.
Za Druhé světové války mělo Dánsko pro Hitlera ohromný strategický význam, ale otevřeného konfliktu se dlouho obával. K boji se odhodlal až 9. dubna 1940, kdy propukla slavná Bitva o Dánsko. Po velkých bojích (ztráty byly na dánské straně 16 mužů, na německé ještě více) bylo obsazeno hlavní město a dánská vláda byla 9. dubna 1940 donucena ke kapitulaci.
Dánsko je nejstarším královstvím Evropy, jeho počátky sahají do 9.století. V roce 1849 na-hradila dosavadní absolutistický monarchismus konstituční monarchie. Den vyhlášení ústavy 5. červen je nyní státním svátkem. Zákonodárnou moc tvoří král/královna společně s jednokomorovým parlamentem.V současné době je královnou Dánska Margrethe II. (Markéta II.). Dánové svoji královnu milují a celá královská rodina se těší v této zemi mimořádné úctě.
Dánští králové se tradičně jmenují buďto Frederik, nebo Kristián – od roku 1513 se střídala tato dvě jména. Toto pěkné pravidlo bylo pokaženo až současnou královnou Markétou II., která si bohužel odmítla změnit jméno na Kristián XI., jak by odpovídalo tradici.
Kodaň
Kodaň vznikla kolem roku 1000 a byla založena králem Svenem I. Vidlím Vousem a jeho synem Knutem II. Velikým. Do poloviny 12. století to byla rybářská osada, ale po založení biskupství v roce 1167 začala nabývat významu jako centrum obchodu a řemesel. Městská práva Kodaň obdržela v roce 1254, sídlem království se stala v roce 1536. Název města pochází ze zkomoleného Købmandshavn a je hlavní a největší město Dánska.
Kodaň leží na východním pobřeží ostrova Sjælland a částečně na ostrově Amager. Od roku 2000 je Kodaň Øresundským mostem spojena se švédským městem Malmö. Sídlí zde dánská královna. Pro každého turistu je téměř povinností navštívit symbol Kodaně: bronzovou sochu malé mořské víly, pohádkové postavy z příběhu Hanse Chris- tiana Andersena. Stojí v malé mořské zátoce poblíž Churchillova parku. V blízkosti sochy je historická přístavní pevnost Kastellet ze 17. století, jenž stojí také za prohlídku. Uvnitř pevnosti jsou kasárna a na hradbách děla, mířící výhružně do moře. Slavnou minulost malého skandinávského království připomínají zámky Rosenborg, Christiansborg a Amalienborg. Posledně jmenovaný stojí u malého kruhového náměstí Amaliensborg Plads. Tento zámek hlídají dánští vojáci v historických uniformách. Za návštěvu stojí určitě i Kodaňský přístav, významná dopravní tepna mezi severskými státy. V centru Kodaně se nachází známý zábavní park Tivoli, vhodný cíl pro rodiny s dětmi.V pro-vozu je zde velká horská dráha a další atrakce. Historickým i současným středem města je náměstí Radhus Platsen se starou kodaňskou radnicí.Z Kodaně odjíždíme opět trajektem přes Helsingor do Švédska. Trajekt je úplně nový, ještě voní barvou a přesto, že byl největší ze všech, kterými jsme se plavili, hodně se houpal. Pokračujeme přes Göteborg do Osla a Bergenu. Čeká nás cesta vlakem tzv. Bergendskou dráhou.
Norsko
Norsko nadchne rozmanitostí a krásou své krajiny. Obdivovat tu můžeme rozlehlé hory, půvabná údolí, fjordy, které se zařezávají hluboko do pevniny, vodopády a jezera, ledovce (včetně toho největšího v Evropě) a další přírodní atraktivity. Norsko patří k nejvyspělejším státům světa, s nejvyšším HDP na obyvatele a podle různých výzkumů také k zemím s nejlepší kvalitou života. Nevýhodou jsou však vysoké ceny zboží i služeb. Norové jsou přátelští (navzdory pověrám o jejich chladné a nepřístupné povaze), svobodomyslní (s čímž souvisí jejich neochota ke vstupu do Evropské unie), rovnostářští a hrdí na svůj stát a národ.
Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Růst populace a nedostatek půdy vedl k loupežným výpravám. V 9. století Vikingové osídlili Faerské ostrovy, Orkneje a Island Roku 985 založili první osady v Grónsku.Norsko bylo dlouhou dobu spojeno s Dánskem. Norsko roku 1380 vstoupilo do personální unie s Dánskem. Spolu s ním vstoupilo roku 1397 do Kalmarské unie. Po zániku Kalmarské unie zůstalo Norsko spojeno s Dánskem. Dánsko o Norsko přišlo, protože bojovalo po boku Napoleona proti koalici, ve které bylo Švédsko, a to požadovalo území Norska. Než Norsko vstoupilo do personální unie se Švédskem vyhlásilo roku 1814 svoji nezávislost. Ta nebyla uznána.
Moderní Norsko vzniklo roku 1905 kdy se většina obyvatel rozhodla pro nezávislý stát. Za první světové války bylo Norsko neutrální. V roce 1940 bylo Norsko přepadeno Německem a přes odpor (o významný přístav Narvik na severu bojovali po boku Norů i Britové svou plnou válečnou silou) bylo obsazeno. V Norsku se zmocnil vlády kolaborant Vidkun Quisling. Země byla okupována až do roku 1945. Po válce Norsko vstoupilo do NATO.
Bergendská dráha
Náleží k tzv. divům techniky. Nachází se zde tunely a viadukty a zvláštností jsou právě tunely, které jsou umělé, vybudované nad zemí, postavené z trámů a prken. Chrání dráhu hlavně proti lavinám a sněhovým závějím a táhnou se na míle a míle. Bergendskou dráhu krásně popsal Karel Čapek ve své knize "Cesta na sever". Cesta z Osla do Bergenu trvá asi 8 hod. a měří 492 km. Vlak projíždí 199 tunely. Vyjeli jsme z překrásně rozkvetlé krajiny a postupně se nám měnila před očima, až jsme se dostali do hluboké zimy, kde bylo 3-4 m sněhu a z chaloupek jsme viděli jen střechy.
Při nástupu do vlaku nán nebylo jasné, proč s námi nastupují lidé v kraťasích a s lyžemi. Z batohů jím vlály vlaječky a asi v polovině cesty, na sněhu vystoupili, nasadili lyže a sjížděli dolů. Cestu jsme absolvovali v neděli, kdy se konaly svátky jara. Všude ve městech vlály vlajky, byla spousta lidí v krojích a lidé nosili na klopách kokardy. Přitom svítilo slunce a jeho odraz od sněhu způsoboval, že nám oči úplně oslepoval. Než jsme přijeli do Bergenu, krajina se opět změnila v rozkvetlé louky. Tato zima F2 nevadila (bunda v čistírně), jelikož jsme ji sledovali jen z oken vytopeného vagonu. Ještě stojí za zmínku, že F2 působil ve vlaku značné problémy místnímu průvodčímu. F2 totiž musí ve vlaku sedadla a strany měnit podle okolní krajiny. Průvodčí si zafixoval, kde jsme seděli, a když po delší době opět procházel (vlak zatím nikde nestavil), zjistil, že jedna osoba mu chybí. Bylo vidět, jak znervózněl a začal se rozhlížet po vagonu. Pak ho objevil o několik sedadel dál od nás, pokýval si hlavou a šťastný přešel do druhého vagonu.
V Myrdalu jsme cestu přerušili a vyjeli jsme odbočkou do Flámu. Cesta je jedním z nádherných úseků s nesčetnými vodopády a horami. Čekalo nás také překvapení, když u obrovského vodopádu Kjosfossen Vaterfall vlakvedoucí oznámil, že vlak zastaví, aby si cestující tento vodopád mohli prohlédnout a vyfotit. Ve Flámu jsme pobyli krátce, přímo od železniční stanice začíná fjord, po kterém se může pokračovat v cestě lodí. Z Flámu jsme se vrátili zpět do Myrdalu a pokračovali dále bergenskou drahou. Velký dojem na nás udělali Norové. Ženy mají viditelně pěknou a udržovanou pleť a působí velice uvolněně. Nikdo nikam nespěchal a na nádražích jsme snad neviděli žádného cestujícího, kterého by někdo nevyprovázel nebo na něj nečekal. Možná je to způsobeno řídkým osídlením na velikých prostorách, že lidé mají k sobě naopak blízko.
Bergen
Oslo
Architektonicky možná Oslo nepatří k nějak velkým zázrakům, ale můžeme si ho zamilovat ze spousty jiných důvodů – například pro jeho čistotu, poklidné centrum, hezké domy, přístav, nízkou míru kapesních krádeží a kriminality vůbec, blízkost k přírodě a sportu,
Lilehammer
Je nejkrásnějším městem Norska, které má něco podobného se Splitem. Populačně druhé největší hanzovní město Norska (žije zde necelých 250 000 obyvatel) leží na jihozápadním pobřeží země, kde téměř neustále prší. Prší ve všech měsících a v každou denní dobu (dlouhodobé statistiky hovoří o 300 propršených dnech v roce). Nicméně, my jsme měli takové štěstí, (díky bundě F2 v čistírně), že jsme zažili přímo úžasný slunný, sváteční den, který ještě umocnili spousty lidí v krojích. Hrála zde hudba a také tu byla spousta stánků
Toto město bylo založeno v 11.století a po několik století neslo status hlavního města norského království. Centrum města není příliš veliké, Samotnému centru vévodí tzv. Bryggen, přístaviště hanzovních domů a obydlí z počátku 18.století (ty původní, co tam stály, pocházely z doby Hanseatických obchodníků, ale bohužel shořely a místo nich byly v roce 1702 postaveny tyto, až na pár detailů, úplně stejné repliky). Celý komplex je postavený ze dřeva (proto tolik náchylností na požáry – poslední v roce 1952), můžeme vkročit do vnitřních uliček a tak prozkoumat tento ojedinělý komplex, který byl v roce 1979 vyhlášen kulturní památkou UNESCO. Kousek cesty podél pobřeží od Bryggenu se nachází pevnost Bergenhus, postavena již v polovině 13. století.
Z Bergenu odjíždíme do hlavního norského města, sídla krále – Osla.Oslo
Historie města sahá do doby Vikingů, ačkoli osídlení na tomto území se objevilo už před 7 000 lety. Hlavním městem se oficiálně stalo až v roce 1905 a tehdy se jmenovalo Christiania (původní jméno Oslo pocházející z 11. století bylo znovu převzato až v roce 1925). V roce 1952 se tu konaly zimní olympijské hry a každoročně se tu pořádají skoky na lyžích a běžecké závody v oblasti Holmenkollen.
Architektonicky možná Oslo nepatří k nějak velkým zázrakům, ale můžeme si ho zamilovat ze spousty jiných důvodů – například pro jeho čistotu, poklidné centrum, hezké domy, přístav, nízkou míru kapesních krádeží a kriminality vůbec, blízkost k přírodě a sportu,
Podobně jako jiná velká evropská města, i Oslo má stále poměrně zřetelnou hranici mezi svou východní a západní částí. Částečně tyto dvě oblasti rozděluje řeka Akerselva, podél které vede cyklistická a pěší stezka, jež míjí pěkné parky a dokonce jeden větší vodopád. Zatímco v západní části Osla se nachází sídlo krále, Univerzita či luxusnější obchody a hlavní nákupní třída, ve východní části najdeme více stop kultury imigrantů (různorodější kuchyně, obchody s exotickými potravinami, obchody s muslimským oblečením), ale také více chudoby. Obě části však mají své kouzlo, a tak stojí za to si je prohlédnout. Z přístavu se máme výhled na středověkou pevnost Akershus. Ta v minulosti mimo jiné sloužila jako královské sídlo a nyní je zde Muzeum norské armády, Vězeňské muzeum a model Osla z roku 1840. Nedaleko stojí Národní divadlo (Nationaltheatret), sídlo parlamentu (Storting) a také právnická fakulta University of Oslo a Národní Galerie.
Z Osla dále pokračujeme do Lillehammeru, kde se mají r. 1994 konat zimní olympijské hry. Musím říct, že nás celkem město zklamalo.Lilehammer
Toto město leží na severním konci norského nejrozsáhlejšího jezera Mjøsa. Centrum města je poměrně malinké, tvoří ho jedna hlavní ulice jménem Storgata, která si zachovala svůj původní ráz z druhé poloviny 19. století a takřka celá se skládá z roztomilých dřevěných domečků. V těch se v dnešní době nacházejí obchůdky s turistickým zbožím, restaurace a kavárny. Lillehamer se stal mezinárodní turistickou destinací zejména až po pořádání zimních Olympijských her v roce 1994.
Z Lillehammeru jedeme dále směrem na Dombos a údolím k náhorní pahorkatině a prudkým sjezdem k fjordu Andalsnes, kde se na krátký čas vyměnil charakter krajiny. Klesání divokou soutěskou, dole divoká bystřina a řada vodopádů. Andalsnes je kouzelná osada v ústí fjordu. Celý fjord lze objet autobusem, na který možná platí naše jízdenka FIP. My však nemáme čas, jízdní řád nemůžeme narušit a pokračujeme do Trondheimu.
Trondheim
Cetrum Trondheimu má široké bulváry, které jsou výsledkem architektonického řešení na ochranu proti požárům, které sem v době po katastrofickém ohni v roce 1681 zanesl nový barokní styl na požádání tehdejšího starosty. I přes tuto přestavbu se tu ale z historie zachovalo několik úzkých uliček. Většina domů je postavena ze dřeva, někteří tvrdí, že Trondheim má nejvíce dřevěných budov ze všech měst v nordických zemích. Uprostřed historického centra je katedrála Nidaros a arcibiskupský palác. Práce na katedrále začaly již ke konci 11. století a dokončeny byly na počátku století 14. a dodnes zůstává jednou z nejkrásnějších a nejmonumentálnějších v celém Norsku. Skandinávské pohoří. Území Švédska bylo obýváno již v době kamenné. Nejstarší obyvatelé byli zřejmě lovci a sběrači, kteří se živili tím, co jim poskytovalo moře (dnes označované jako Baltské moře).
Z Trondheimu jsme odjížděli kolem jedné hodiny v noci, ale tmy jsme se nedočkali. Bylo pouze šero. Ráno jsme se probudili do pošmourné krajiny, počasí se začalo měnit v silný déšť a pronásledovalo nás až do Bodó. Při cestě do Bodo jsme projížděli severním polárním kruhem. Přejezd byl malý obřad. Vlakový personál upozornil cestující a strojvedoucí cestu kolem dvou kamenných kuželů představujících čáru polárního kruhu projížděl s houkáním.
Je nejseverněji položené město Norska. Jeho historie sahá až do konce prvního tisíciletí, kdy bylo založeno vikingským králem a po dobu více než dvou století získalo statut hlavního města spojeného království norského. V této době zde také bylo založeno první norské katolické arcibiskupství, jehož funkce zanikla až s reformací v roce 1537. Až do doby reformace byl Trondheim významnou destinací poutníků, kteří sem přicházeli z celé Evropy. Po dlouhou dobu hrál Trondheim důležitou roli v životě Norska a byl svědkem nejedné významné bitvy. Častý problém představovaly ohně, jež několikrát zničily značnou část města (až 90% škody při požáru v roce 1681). Trondheim tradičně zastával funkci korunovačního města krále a tato tradice byla udržena i při korunovaci nynějšího krále Haralda V. v roce 1991.
Cetrum Trondheimu má široké bulváry, které jsou výsledkem architektonického řešení na ochranu proti požárům, které sem v době po katastrofickém ohni v roce 1681 zanesl nový barokní styl na požádání tehdejšího starosty. I přes tuto přestavbu se tu ale z historie zachovalo několik úzkých uliček. Většina domů je postavena ze dřeva, někteří tvrdí, že Trondheim má nejvíce dřevěných budov ze všech měst v nordických zemích. Uprostřed historického centra je katedrála Nidaros a arcibiskupský palác. Práce na katedrále začaly již ke konci 11. století a dokončeny byly na počátku století 14. a dodnes zůstává jednou z nejkrásnějších a nejmonumentálnějších v celém Norsku. Skandinávské pohoří. Území Švédska bylo obýváno již v době kamenné. Nejstarší obyvatelé byli zřejmě lovci a sběrači, kteří se živili tím, co jim poskytovalo moře (dnes označované jako Baltské moře).
Bodo
Švédsko
Švédsko se nachází na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Leží západně od Baltského moře a Botnického zálivu. V západní části odděluje Švédsko od Norska
Není známo, kdy Švédské království vzniklo, ale už v roce 98 n.l. římský historik Tacitus píše o panovníkovi, který vládl nad zemí Svealand. Historici ale většinou považují za vznik Švédska spojení území Svealand a Götaland pod jednoho panovníka, krále jménem Erik VIII. (970-995). Začátkem středověku patřili Švédové mezi Vikingy. Pokřesťanštění ve 12. století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. V roce 1389 se tři státy Norsko, Dánsko a Švédsko sjednotily do jedné monarchie (tzv. Kalmarská unie). V 15. století vzdorovali Švédové snaze centralizovat moc pod korunu Dánska, což vyústilo v ozbrojené konflikty. Švédsko se nakonec odpojilo v roce 1521, kdy Gustav Eriksson Vasa, od roku 1523 známý jako Gustav I. Vasa založil dědičnou monarchii a tím moderní švédský stát. Gustav Vasa je tak Švédy považován za otce národa. 17. století bylo ve znamení rychlého rozmachu, který zařadil Švédsko mezi evropské velmoci. Tato pozice se však začala hroutit v 18. století, kdy imperialistické Rusko bojovalo se státy severní Evropy ve velké severské válce, což vedlo až k oddělení východní poloviny Švédska, ze které vzniklo Finské velkoknížectví Ruska.
Novodobá historie Švédska je převážně pokojná. Poslední válkou byla výprava proti Norsku v roce 1814, po které vznikla Švédskem řízená unie s Norskem. Tato unie se rozpadla v roce 1905. Švédsko zůstalo neutrální i v průběhu světových válek a neangažovalo se ani ve studené válce. Ani dnes není země členem žádné vojenské aliance. Roku 1995 vstoupilo do Evropské unie.
Göteborg
Druhé největší město Švédska, sídlo biskupa, nejvyššího a také sídlo největší skandinávské university. Göteborg se nachází na mořském pobřeží, v průlivu Kattegat, což z něj činí vcelku strategický přístav, dnes největší ve Skandinávii. Prvotním jádrem Göteborgu je pevnost Gamla Älvsborg, nejstarší stavba tohoto města, která stála na "válečné stezce" mezi Dány a Švédy a tvořila významný strategický bod. Až do roku 1619 patřila pevnost Dánsku, nakonec však Švédské království v této oblasti nad Dánským zvítězilo a v roce 1621 zde bylo založeno město Göteborg. Poslední třetina 17. století však představovala pro nové město náročné a vysilující období vinou ničivých požárů. V následujícím 18. století však díky zámořským aktivitám Göteborg bohatne a významně se vzmáhá.
V dnešní době je město centrem obchodu a průmyslu a proslavilo se především produkcí automobilů značky Volvo. Celé město je jedinečné svou atmosférou a úplně nás okouzlil rybí trh a pěší zóna. Velice neradi jsme odjížděli do Malmó.
Malmö
Helsinborg
Je velmi hezky uspořádané přístavní trajektové město. My jsme zde přestupovali na vlak do Stockholmu, proto jsme si mohli dovolit jen krátkou večerní procházku. Od staré věže jsme se kochali krásnou vyhlídkou na město, přístav a dánský proti břeh. Helsinborg má moderní nádraží, kde vlaky jsou v podzemí a je zde spojení koridorem s přístavem a městem.
Stockholm
Hlavní a největší město Švédska, nazývaný také Benátky severu. Stockholm se nachází na břehu jezera zvaného Mälaren, v místech, kde se jmenované jezero potkává s mořem. Centrum města se nachází na čtrnácti ostrovech a odtud získalo svůj název. Stock by se dalo přeložit jako kláda a holm jako ostrůvek. Ačkoli se Stockholm nachází téměř na jihu země, je zde v létě možné zažít osmnáctihodinové dny a kraťoučké noci, při kterých slunce téměř nezapadne za obzor.
Ve městě se nachází hned dvě památky spadající pod ochranu organizace UNESCO. První z nich je Skogskyrkogården, čili dřevěný hřbitov. Ten byl navrhnut tak, že odráží všechny stavební styly od románského po funkcionalistický. Architekti Gunnar Asplund a Siguld Lewerendz využili přírodního prostředí v okolí starého hřbitova a proměnili jej v neokoukané místo, citlivě zasazené do okolí. Ze známějších osobností je zde pohřbena například herečka Greta Garbo.
Německo
Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1939 rozpoutalo Německo 2. světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla největší válkou historie. V roce 1949 Německo rozděleno na dva státy, Německou demokratickou republiku a Německou spolkovou republiku. K jejich sjednocení došlo v roce 1990. Západní Německo bylo v roce 1952 zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 zakládajícím státem Evropského hospodářského společenství.
Město Bodo se nachází mezi Saltfjordem a Landegosundem. Ve 2. Sv. válce bylo značně poškozeno. Zdrželi jsme se zde jen krátce a znovu se vraceli po stejné trase zpět. V krátké době se počasí změnilo a jako by nám teprve teď chtělo ukázat krásu krajiny za severním polárním kruhem. Krajina, která se nám ráno jevila jako nevlídná tundra, byla najednou v slunečném počasí úplně jiná. Nočním přesunem do Bodó a zpět do Göteborgu jsme strávili 25 hod. ve vlaku. Ale vědomí, že jsme projeli severním polárním kruhem stálo zato. O to větší požitek nás čekal v Götebogu.
Švédsko
Švédsko se nachází na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Leží západně od Baltského moře a Botnického zálivu. V západní části odděluje Švédsko od Norska
Není známo, kdy Švédské království vzniklo, ale už v roce 98 n.l. římský historik Tacitus píše o panovníkovi, který vládl nad zemí Svealand. Historici ale většinou považují za vznik Švédska spojení území Svealand a Götaland pod jednoho panovníka, krále jménem Erik VIII. (970-995). Začátkem středověku patřili Švédové mezi Vikingy. Pokřesťanštění ve 12. století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. V roce 1389 se tři státy Norsko, Dánsko a Švédsko sjednotily do jedné monarchie (tzv. Kalmarská unie). V 15. století vzdorovali Švédové snaze centralizovat moc pod korunu Dánska, což vyústilo v ozbrojené konflikty. Švédsko se nakonec odpojilo v roce 1521, kdy Gustav Eriksson Vasa, od roku 1523 známý jako Gustav I. Vasa založil dědičnou monarchii a tím moderní švédský stát. Gustav Vasa je tak Švédy považován za otce národa. 17. století bylo ve znamení rychlého rozmachu, který zařadil Švédsko mezi evropské velmoci. Tato pozice se však začala hroutit v 18. století, kdy imperialistické Rusko bojovalo se státy severní Evropy ve velké severské válce, což vedlo až k oddělení východní poloviny Švédska, ze které vzniklo Finské velkoknížectví Ruska.
Novodobá historie Švédska je převážně pokojná. Poslední válkou byla výprava proti Norsku v roce 1814, po které vznikla Švédskem řízená unie s Norskem. Tato unie se rozpadla v roce 1905. Švédsko zůstalo neutrální i v průběhu světových válek a neangažovalo se ani ve studené válce. Ani dnes není země členem žádné vojenské aliance. Roku 1995 vstoupilo do Evropské unie.
Göteborg
Druhé největší město Švédska, sídlo biskupa, nejvyššího a také sídlo největší skandinávské university. Göteborg se nachází na mořském pobřeží, v průlivu Kattegat, což z něj činí vcelku strategický přístav, dnes největší ve Skandinávii. Prvotním jádrem Göteborgu je pevnost Gamla Älvsborg, nejstarší stavba tohoto města, která stála na "válečné stezce" mezi Dány a Švédy a tvořila významný strategický bod. Až do roku 1619 patřila pevnost Dánsku, nakonec však Švédské království v této oblasti nad Dánským zvítězilo a v roce 1621 zde bylo založeno město Göteborg. Poslední třetina 17. století však představovala pro nové město náročné a vysilující období vinou ničivých požárů. V následujícím 18. století však díky zámořským aktivitám Göteborg bohatne a významně se vzmáhá.
V dnešní době je město centrem obchodu a průmyslu a proslavilo se především produkcí automobilů značky Volvo. Celé město je jedinečné svou atmosférou a úplně nás okouzlil rybí trh a pěší zóna. Velice neradi jsme odjížděli do Malmó.Malmö
Třetí největší švédské město. Má 260 000 obyvatel. Jedná se o důležité průmyslové a obchodní centrum. Původně to byla rybářská osada, první zmínka pochází z roku 1116.
V roce 1360 dobyl město dánský král a město bylo součástí Dánska. Do švédského území se město vrátilo roce 1658. Ve městě najdeme řadu zachovalých památek, patří mezi ně: náměstí, radnice, kostel sv. Petra, zámek , který byl proměněn na muzeum a mnoho dalších. V přístavu jsme sledovali odjezd opravdu velké dvoupatrové lodi. Večer odjíždíme do Helsinborgu.
V roce 1360 dobyl město dánský král a město bylo součástí Dánska. Do švédského území se město vrátilo roce 1658. Ve městě najdeme řadu zachovalých památek, patří mezi ně: náměstí, radnice, kostel sv. Petra, zámek , který byl proměněn na muzeum a mnoho dalších. V přístavu jsme sledovali odjezd opravdu velké dvoupatrové lodi. Večer odjíždíme do Helsinborgu.
Helsinborg
Je velmi hezky uspořádané přístavní trajektové město. My jsme zde přestupovali na vlak do Stockholmu, proto jsme si mohli dovolit jen krátkou večerní procházku. Od staré věže jsme se kochali krásnou vyhlídkou na město, přístav a dánský proti břeh. Helsinborg má moderní nádraží, kde vlaky jsou v podzemí a je zde spojení koridorem s přístavem a městem.
Stockholm
Hlavní a největší město Švédska, nazývaný také Benátky severu. Stockholm se nachází na břehu jezera zvaného Mälaren, v místech, kde se jmenované jezero potkává s mořem. Centrum města se nachází na čtrnácti ostrovech a odtud získalo svůj název. Stock by se dalo přeložit jako kláda a holm jako ostrůvek. Ačkoli se Stockholm nachází téměř na jihu země, je zde v létě možné zažít osmnáctihodinové dny a kraťoučké noci, při kterých slunce téměř nezapadne za obzor.
Ve městě se nachází hned dvě památky spadající pod ochranu organizace UNESCO. První z nich je Skogskyrkogården, čili dřevěný hřbitov. Ten byl navrhnut tak, že odráží všechny stavební styly od románského po funkcionalistický. Architekti Gunnar Asplund a Siguld Lewerendz využili přírodního prostředí v okolí starého hřbitova a proměnili jej v neokoukané místo, citlivě zasazené do okolí. Ze známějších osobností je zde pohřbena například herečka Greta Garbo.
Druhou z městských památek zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO je palác Drottningholm, v překladu Královnin ostrov. Je to sídlo švédské královské rodiny, ale i turistická atrakce. Palác si v šestnáctém století nechal postavit Jan III Švédský s manželkou Katarinou Jagellonskou. Ještě v šestnáctém století stihnul palác vyhořet, aby byl následně opět vystavěn. Následně sloužil jako sídlo švédským králům a královnám. V areálu Drottningholm se nachází samotný palác, divadlo, anglický park, barokní zahrada, kostel a čínský pavilon.
Královská rodina od těch dob změnila příbytek. Dnes bydlí primárně ve Stockholmském paláci, což je barokní budova, která stojí na místě sedm set let staré pevnosti, která měla bránit jezero Mälaren. Stockholmský palác byl vystavěn v sedmnáctém století a stejně jako Drottningholm jednou vyhořel. Po požáru byly udělány některé architektonické úpravy a tak se nám palác dochoval dodnes. Pískovcové fasády skrývají 609 pokojů, což ze Stockholmského paláce činí jedeno z největších královských sídel na světě. V areálu paláce se nachází několik muzeí, mezi nimi například muzeum zbraní, korunovačních klenotů či muzeum starožitností ze sbírek Gustava III.
Historické srdce města se nachází ve čtvrti Gamla Stan, čili ve starém městě. Jak plynul čas, ve Stockholmu se začal víc a víc projevovat vliv kontinentální Evropy, zejména Berlína a Vídně. Proto je mnoho budov z devatenáctého století inspirováno právě těmito městy a jejich architekturou. To jde dobře vidět třeba na budově Královské opery.Tvář Stockholmu samozřejmě ovlivnila i moderní architektura. Přejezd vlakem ze Stockolmu do Německa byl velice fádní, pouze louky a lesy. Při přejezdu trajektem z Helsinborgu jsme viděli zámek dánského kralevice Hamleta, který byl velmi kouzelný.
Německo
Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1939 rozpoutalo Německo 2. světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla největší válkou historie. V roce 1949 Německo rozděleno na dva státy, Německou demokratickou republiku a Německou spolkovou republiku. K jejich sjednocení došlo v roce 1990. Západní Německo bylo v roce 1952 zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 zakládajícím státem Evropského hospodářského společenství.
Po příjezdu do Německa bylo naší první zastávkou město
Münster
Lübeck
Rok 1993
Portugalsko, Španělsko, Francie
Trasa: Coimbra, Santarém, Estoril, Lisabon, Escorial, Avila, Cadiz, Sevilla, Granada, Córdoba, Aigeciros, Toledo, Madrid, Hendaye, Lourdes, Toulouse, Paříž
město v Německu v Severním Porýní-Vestfálsku; Dopravní křižovatka; říční přístav. Muzeum, botanická a zoologická zahrada, univerzita (1778) a jiné vysoké školy, vědecké ústavy. Historické památky (gotická radnice z 13. stol. s Mírovým sálem, gotický kostel sv. Lamberta, románsko-gotický dóm s orlojem, gotická Unterwasserkirche ze 14. stol.). – Münster byl založen roku 804 jako misijní biskupství, 1180 městská práva, od roku 1531 ovládán luterány. 1645 – 48 sjednán mír vestfálský.
Od roku 1871 součást Německa. Za 2. světové války byla většina historického centra. Město je překvapivě útulné a na památky bohaté. Další hanzovní město, které jsme navštívili, byl
Lübeck
Obchodní a průmyslové město. Největší přístav Německa na Baltském moři. Labsko – lübeckým průplavem, 67 km dlouhým z l. 1895 – 1900 je spojen s Hamburkem. R. 1205 se zde konal sňatek krále Valdemara II. s českou princeznou Markétou (Dagmarou), dcerou krále Přemysla Otakara I. Stali jsme se zde také svědky velkého jarmarku, kde na náměstí byla spousta krámků a stánků s historickými řemesly
Kiel
Kiel je německé město. Nachází se na severu země. Leží na pobřeží Baltského moře, na západní straně poloostrova Jutsko. Je hlavním městem spolkového státu Šlesvicko-Holštýnsko. Město Kiel bylo založeno v roce 1233. Ze starého města téměř nic nezbylo. Kiel byl také jedním z tradičních sídel německého námořnictva. I dnes je významným loďařským centrem. V přístavu jsme viděli tři obří osobní lodě, švédskou, finskou a ruskou. Díky tomu je Kiel bohatým městem.
Nejstarší budovou ve městě je kostel St Niclas. Mezi další významné památky patří radnice a botanické zahrady Alter Botanischer Garten a Botanischer Neuer Garten. Pro ty co rádi nakupují, je zde ulice Holstenstrasse. Ta patří k nejdelším nákupním bulvárům v celém Německu. Severně od města Kiel se nacházejí krásné pláže, které jsou v létě hojně využívány. V Kielu také sídlí světoznámá univerzita Christian-Albrechts-Universität, která zde stojí od roku 1665.
Nejstarší budovou ve městě je kostel St Niclas. Mezi další významné památky patří radnice a botanické zahrady Alter Botanischer Garten a Botanischer Neuer Garten. Pro ty co rádi nakupují, je zde ulice Holstenstrasse. Ta patří k nejdelším nákupním bulvárům v celém Německu. Severně od města Kiel se nacházejí krásné pláže, které jsou v létě hojně využívány. V Kielu také sídlí světoznámá univerzita Christian-Albrechts-Universität, která zde stojí od roku 1665.
Naše cesta trvala deset dní a neměli jsme po celou dobu žádnou útratu. Až jsme přijeli do Hamburku, odkud nám jel rychlík do Prahy, zjistili jsme, že do odjezdu nám zbývá ještě asi ½ hod, tak jsme si koupili na nádraží kávu, která stála jednu marku. Když můj bývalý šéf ekonomického oddělení v Olomouci ing. Špaček byl naštvaný, přišel k nám do kanceláře s tím, ať mu vyprávím, jak jsem projela Skandinávii za jednu marku.
Závěrem musím konstatovat, že pro nás bylo velkým zážitkem, že cestovní pas jsme potřebovali pouze na hranicích ČSFR. Švédsko a Norsko jsme projížděli několikrát a hranice jsme ani nepoznali.
Rok 1993
Portugalsko, Španělsko, Francie
Trasa: Coimbra, Santarém, Estoril, Lisabon, Escorial, Avila, Cadiz, Sevilla, Granada, Córdoba, Aigeciros, Toledo, Madrid, Hendaye, Lourdes, Toulouse, Paříž
Na cestu jsme se vydali koncem dubna. Odjeli jsme expresním rychlíkem z Prahy přes Norimberk a Frankfurt n/Mohanem do Paříže, kam jsme dojeli v ranních hodinách. Jelikož jsme chtěli hned v poledne pokračovat v cestě do Portugalska, volili jsme k prohlídce Paříže trasu ke katedrále Notra-Dame, přes Forum (bývalá tržnice), středisko Georges Pompidou, Justiční palác, radnici a náměstí Bastily.
Portugalsko
Portugalsko se rozkládá na Pyrenejském poloostrově v jihozápadní Evropě. Tato nejzápadnější evropská země se otevírá širému Atlantiku a má jen jediného pevninského souseda, Španělsko. Hlavní a největší město je Lisabon, kde žije okolo 1,9 mil. obyvatel a více než 3 mil. obyvatel v jeho okolí. K Portugalsku, které je rozděleno do sedmi vnitrozemských provincií, náleží také dvě autonomní souostroví sopečného původu, Madeira a Azory, turisticky neméně atraktivní oblasti. Portugalsko je země slavných objevitelů a dobrého vína, má bohatou historii psanou v průběhu tisíciletí různými kulturami. Ve 14. a 15. století se Portugalsko proslavilo díky svým zámořským plavbám a pod vedením slavného mořeplavce a obávaného dobyvatele Vasco de Gamy získalo nejvíce svých zámořských držav. Dodnes jsou na svého hrdinu Portugalci pyšní a přicházejí se poklonit hrobce Vasco deGamy v klášteře sv. Jeronýma v Lisabonu..
Sever Portugalska se vyznačuje svoji hornatostí a členitostí a kochat se tu můžeme překrásnou přírodou, nebo malebnými vesnicemi a městečky středověkého rázu. Věhlasné vinařskou oblastí kolem města Porto, jež dalo jméno oblíbenému portskému vínu. Cestou z města Porto do Lisabonu lze navštívit některou z mnoha historických památek a turistických zajímavostí. Na západě a jihu nikdo neodolá překrásnému pobřeží se skalnatými útesy a dlouhými slunečnými plážemi s hedvábným pískem, které přímo vybízejí k relaxaci a odpočinku.
První naší zastávkou byla
Coimbra
Portugalsko
Portugalsko se rozkládá na Pyrenejském poloostrově v jihozápadní Evropě. Tato nejzápadnější evropská země se otevírá širému Atlantiku a má jen jediného pevninského souseda, Španělsko. Hlavní a největší město je Lisabon, kde žije okolo 1,9 mil. obyvatel a více než 3 mil. obyvatel v jeho okolí. K Portugalsku, které je rozděleno do sedmi vnitrozemských provincií, náleží také dvě autonomní souostroví sopečného původu, Madeira a Azory, turisticky neméně atraktivní oblasti. Portugalsko je země slavných objevitelů a dobrého vína, má bohatou historii psanou v průběhu tisíciletí různými kulturami. Ve 14. a 15. století se Portugalsko proslavilo díky svým zámořským plavbám a pod vedením slavného mořeplavce a obávaného dobyvatele Vasco de Gamy získalo nejvíce svých zámořských držav. Dodnes jsou na svého hrdinu Portugalci pyšní a přicházejí se poklonit hrobce Vasco deGamy v klášteře sv. Jeronýma v Lisabonu..
Sever Portugalska se vyznačuje svoji hornatostí a členitostí a kochat se tu můžeme překrásnou přírodou, nebo malebnými vesnicemi a městečky středověkého rázu. Věhlasné vinařskou oblastí kolem města Porto, jež dalo jméno oblíbenému portskému vínu. Cestou z města Porto do Lisabonu lze navštívit některou z mnoha historických památek a turistických zajímavostí. Na západě a jihu nikdo neodolá překrásnému pobřeží se skalnatými útesy a dlouhými slunečnými plážemi s hedvábným pískem, které přímo vybízejí k relaxaci a odpočinku.
První naší zastávkou byla
Coimbra
Hlavní město provincie Beira Litoral se rozkládá na svahu pahorku nad řekou Mondego. Byla prvním hlavním městem Portugalska. V r. 1308 sem byla z Lisabonu přenesena univerzita, založená králem Dinisem v r. 1290. V r. 1537 ji král Jan III. umístil ve svém paláci; povolal univerzitní mistry z Paříže, ze Salamanky a Bologne. Coimbra se tak stala jedním z nejvýznamnějších středisek humanismu své doby. Hlavní město provincie Beira Litoral se rozkládá na svahu pahorku nad řekou Mondego. Byla prvním hlavním městem Portugalska. V r. 1308 sem byla z Lisabonu přenesena univerzita, založená králem Dinisem v r. 1290. V r. 1537 ji král Jan III. umístil ve svém paláci; povolal univerzitní mistry z Paříže, ze Salamanky a Bologne. Coimbra se tak stala jedním z nejvýz-namnějších středisek humanismu své doby. Tzv. Stará katedrála, vybudovaná v l. 1140 - 1175, vyhlíží jako pevnost. Hlavní románská fasáda kontrastuje svou střídmostí se severním portálem (Porta Espaciosa), který přistavěl r. 1530 Jean de Rouen; je jedním z prvních příkladů renesance v Portugalsku. Loď je lemována tribunou s byzantskými hlavicemi. Na pozdně gotickém oltáři - s hlavními obrazy Narození Páně a Vzkříšení - je v horní části výjev s Nanebevzetím P. Marie; oltář korunuje kříž s baldachýnem. V kapitulní síni na jižním konci křížové chodby je hrobka Doma Sisnanda, prvního křesťanského místodržitele Coimbry (1091).
Univerzitní město Coimbra si uchovává svou středověkou atmosféru, studenti stále oblékají černé pláště a každoročně se pořádá svátek pálení stužek. Kromě university z r. 1290 tu stojí, několik klášterů a kostelů, např. Kostel sv. Jakuba z konce 17. Stol., klášter sv. Kříže, postavený na zbytcích ze 12. stol., uvnitř je zajímavá kazatelna a hrobky dvou prvních portugalských králů, klášter bernardinů ze 12. stol. Nová katedrála byla založena r. 1598 a dokončena 1698, je to typická jezuitská raně barokní architektura. Stará univerzita má portál ze 17. stol. Jím se vstupuje na nádvoří, jemuž vévodí věž z 18. Stol. kaple v manuelském stylu s vynikajícím portálem je zdobena kachlíky ze 17. Stol. Na univerzitě jsme si mohli prohlédnout i přednáškové sály. Spousta studentů byla oblečena v žaketech a nosili velké desky s červenými nebo žlutými šerpami.
Univerzitní město Coimbra si uchovává svou středověkou atmosféru, studenti stále oblékají černé pláště a každoročně se pořádá svátek pálení stužek. Kromě university z r. 1290 tu stojí, několik klášterů a kostelů, např. Kostel sv. Jakuba z konce 17. Stol., klášter sv. Kříže, postavený na zbytcích ze 12. stol., uvnitř je zajímavá kazatelna a hrobky dvou prvních portugalských králů, klášter bernardinů ze 12. stol. Nová katedrála byla založena r. 1598 a dokončena 1698, je to typická jezuitská raně barokní architektura. Stará univerzita má portál ze 17. stol. Jím se vstupuje na nádvoří, jemuž vévodí věž z 18. Stol. kaple v manuelském stylu s vynikajícím portálem je zdobena kachlíky ze 17. Stol. Na univerzitě jsme si mohli prohlédnout i přednáškové sály. Spousta studentů byla oblečena v žaketech a nosili velké desky s červenými nebo žlutými šerpami.
Žádné komentáře:
Okomentovat