Evropou po železnici - 2. část

N o r i m b e r k,

město se středověkou duší.
Křivolaké uličky dlážděné kočičími hlavami, středověké hradby, majestátní císařský hrad, zázvorová vůně perníčků a poetika hrázděných domů. To je Norimberk. Nacistické sjezdy, ghetta, hromadné vraždění a pronásledování a na konci toho všeho ostře sledovaný proces s bývalými nacisty. I to je Norimberk. Město nepřeberného množství tváří dnes balancuje na úzké hraně mezi středověkem a modernou.

Hradby obtáčejí celé staré město jako kamenný věnec. Jako navigační bod může dobře posloužit i řeka, protože staré město se rozkládá na obou jejích březích. Ačkoli se zřejmě obě čtvrti budou zdát velmi podobné, ne-li stejné, domorodci trvají na tom, že právě ta jejich je ta nejoriginálnější a vedou o to urputné boje. Na jednom z břehů se rozkládá čtvrť Seebald, která je bohatší než její sousedka. Impozantní císařský hrad, městské muzeum a křivolaké uličky jako vystřižené z obrazů pouličních malířů, jsou obrovským lákadlem pro turisty, kteří tu v nekonečných zástupech neustále proudí. Zdejší nálada návštěvníky nadopuje středověkou atmosférou během okamžiku.Na druhém břehu řeky je komerčnější čtvrť pojmenovanou po proslulém kostelu - Lorenz. Mix starých a moderních budov dodává tomuto místu osobitý ráz, přičemž nejvýraznějším bodem čtvrti je právě nádherný kostel svatého Lorenze postavený kolem roku 1270. Nicméně středobodem Norimberku je nepochybně hlavní náměstí (Hauptmarkt). V adventním čase celé náměstí provoní zázvorové aroma tradičních perníčků. Tady totiž také probíhá legendární vánoční trh, který se už stal symbolem Norimberku.
Další zastávkou byla

M o h u č (Mainz)
Při soutoku Rýna s Mohanem, na jeho levém břehu v oblouku, kterým se Rýn na chvíli stáčí na západ, leží město Mohuč. Ve středověku bylo sídlem nejvlivnějšího církevního knížete, jednoho ze sedmi volitelů římských králů, arcibiskupa mohučského. Tehdejší slávu města připomíná především jeho hlavní dominanta, červeně zbarvený mohutný mohučský dóm.. Samotné jméno města prošlo dlouhým vývojem. Římané mu dali jméno Mogontiacum, podle keltské bohyně Mogon. Později zkráceno na Moguntia a přes různé podobné tvary jako Meginze, Meynce, Meintz vzniklo dnešní Mainz.Mohuč má mnoho památek z doby římské, ze středověku i z doby novější. Centrem starého města je náměstí Marktplatz, na jehož jižní straně stojí katedrála sv. Martina. Do náměstí pak zasahuje na boku chrámu přistavěná kaple sv. Gottharda. Jediná je postavená z bílého kamene, jinak je celý chrám z červeného pískovce.

Střed náměstí zdobí velký obelisk (Heunensäule). Je sice přes tisíc let starý, ale byl zde umístněn až k tisíciletému výročí mohučského dómu v roce 1975. Váží 16 tun, je 6,4 m vysoký a jeho průměr je 1,20 m. Po straně náměstí pak barevně září renesanční kašna z roku 1526.
Z Mohuče pokračujeme vlakem do Kolína nad Rýnem úsekem nazývaným horskou tratí. Je turisticky nejatraktivnější a patří k předním oblastem cestovního ruchu v SRN. Řeka vytváří nádherná údolí se zalesněnými stráněmi, terasovitými vinicemi a ovocnými sady. Na obou březích jsou malebná městečka, na kopcích se tyčí zámky a hrady, která jsou v noci osvětlena. Noční osvětlení významných památek v městech a kostelů v městečkách bylo také něco, co jsme dosud u nás neznali.
Posledním navštíveným městem před nočním přejezdem do Amsterodamu byl Kolín nad Rýnem.

Kolín nad Rýnem.

Kolín nad Rýnem je čtvrté největší město v Německu, spolková země Severní Porýní-Vestfálsko. Žije v něm asi 962 500 obyvatel. Kolín je významným obchodním střediskem a komunikačním uzlem, kde se konají četné veletrhy. Původně zde byla germánská osada, kolem roku 50 př. n. l. římské město Colonia Agrippina, od 4. století sídlo biskupství. Ve středověku byl Kolín největším městem v Německu. Katedrála s charakteristickými věžemi, jejíž stavba trvala přes 600 let patří k nejvelkolepějším stavbám v Evropě. Dosahuje výšky až 157 m a uchovává zlatý relikviář Svatých Tří králů a mnoho cenných skvostů. Je nejoblíbenější pamětihodností v Německu. Stejně významný je věnec dvanácti románských kostelů, skutečných klenotů středověkého církevního stavitelství. Kolínská univerzita, založená roku 1388, patří k nejstarším v Evropě. Velkým zážitkem byla noční procházka pěší zónou, kde je velké množství obchodů s bohatou výzdobou a spoustou barevných světel a svítících reklam.

Noc jsme strávili spánkem ve vlaku cestou do Stuttgartu, kde přestupujeme na rychlík do Amsterodamu. Celé Nizozemsko se nám jeví jako samá rovina s velkým množstvím louk a květinových polí, které jsou protkány vodními kanály. Na loukách se pasou stáda ovcí a hovězího dobytka. Při kanálech stojí větrné mlýny. Louky, kanály a silnice jsou úplně ve stejné rovině. Provoz lodí po kanálech je velice čilý..

Amsterdam
je malebné město na řece Amstel proslulé kanály, galeriemi s obrazy nejslavnějších mistrů a kosmopolitní atmosférou. Je jednou z nejnavštěvovanějších evropských metropolí. Turisté z celého světa sem přijíždějí, aby viděli díla Vincenta van Gogha, aby si prohlédli paláce na kanálech nebo aby ochutnali herynky a nizozemské sýry.

Přes velkou hustotu osídlení je město plné zeleně a člověk si může odpočinout v několika parcích přímo v centru. Díky tomu, že většina obyvatel se městem pohybuje na kole, nemá Amsterdam znečištěné ovzduší a chodci mohou při procházkách nerušeně poznávat jeho krásy.
V šedesátých letech se Amsterdam stal místem bujarého dovádění "dětí květin" a centrem alternativního životního stylu. Dnes jsou turisty vyhledávány coffeeshopy, kterým Nizozemská vláda toleruje prodej lehkých drog. Mnozí lidé sem také přijíždějí, aby na vlastní oči viděli čtvrť červených luceren. Z Amsterdamu přijíždíme do sídla nizozemské vlády, parlamentu a nyní i královny, Haagu. Dále stíháme ještě Delft, Rotterdam a Utrecht.


Haag nebo také Den Haag
je třetí největší město Nizozemí a sídlo nizozemské vlády, parlamentu a královny. Je sídlem mnoha mezinárodních organizací jako jsou Mezinárodní soudní dvůr, Mezinárodní trestní soud nebo známý kontroverzní Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, kterému se nepodařilo přivést před soud největší zločince této války. Mnohem klidnější než Amste-rodam, kanálů je tu málo, ale cyklistů skoro stejně. Historické centrum je téměř celé pěší či spíše cyklozónou, jeden dům hezčí než druhý. V bývalém hradu jménem Binnenhof, založeném již ve 12. století a později mohutně rozšiřovaném, je teď sídlo parlamentu a vlády; královna má své úřední místnosti v klasicistním paláci Noordeinde ze 17. st. Ve vodní ploše u Binnenhofu se zrcadlí Mauritshuis s významnou obrazárnou. Obrovský hlavní chrám Grote kerk slouží jako koncertní síň, zajímavá stavba je i Nieuwe kerk. V monumentální novogotické budově Vredespaleis (Mírový palác) sídlí Mezinárodní soudní dvůr. Moderní budovy jsou soustředěné v okolí nádraží Centraal.

Menší starobylé město kousek od Haagu, dosažitelné odtud i tramvají. Město Delft nabízí romantické procházky mezi tradičními domky s vysokými štíty, které jsou rozesety kolem vodních kanálů. Bylo centrem holandského boje za nezávislost. Na rozsáhlém hlavním náměstí Markt proti sobě stojí renesanční radnice (se zabudovanou robustní gotickou věží) a chrám Nieuwe Kerk s hrobkou královské rodiny. Z vysoké věže kostela se často ozývá zvonkohra. Druhý hlavní chrám Delftu je gotický Oude Kerk, kde je pohřben zdejší rodák malíř Johannes Vermeer. V jeho blízkosti v tzv. Prinzenhofu, bývalém klášteře, měl sídlo Vilém I. Oranžský (byl zde r.1584 zavražděn a jeho hrob se nachází v Nieuve Kerk). Nedaleký větrný mlýn Roos stojí již za pomyslnými hradbami starého města, kam byl přenesen r.1900. Z opevnění se zachovala pouze brána Oostport se dvěma věžemi. Město proslulo delfskou fajánsí (tj. bílá keramika zdobená odstínem modré barvy).Rotterdam

Největší holandský přístav. Z historického města mnoho nezbylo, r.1940 bylo téměř zničeno německým bombardováním. Hezký je starý přístav Delftshaven, jinak je město pozoruhodné stavbami moderní architektury: 185 m vysoká věž Euromast, most Erasmusbrug, moderní nádraží nebo zvláštní obytné budovy Tužka (Het Potlood) či Kostky (Kubus-paalwoningen).
Utrecht
má v Holandsku pověst nejzbožnějšího a nejintelektuálnějšího města. Už v 7. století tu bylo významné sídlo biskupa (a později arcibiskupa), fungující jako důležité misijní středisko, a v roce 1636 tu byla založena univerzita, náležející v Holandsku mezi největší a nejrenomo-vanější. Dávnou minulost připomíná řada muzeí s jedinečnými sbírkami církevního umění a početná řada chrámů, jejichž historie sahá až do doby románské. Chloubou města je zejména stará utrechtská katedrála stavěná v letech 1254 – 1517. Zdobí ji 113 metrů vysoká věž, která byla až do moderní doby nejvyšší stavbou v Holandsku. Více než polovina katedrály se zřítila v roce 1674 následkem obrovského orkánu, zůstala stát jen věž a východní chór, impozantní torzo původně stavby.

Atrakcí města je i papežský dům Paushuize, připomínající Hadriána VI., jediného papeže holandského původu, který se v Utrechtu v roce 1459 narodil. Město je ve velkém rozkvětu a říká se, že po r. 2000 bude největším městem Nizozemska. Tomu nasvědčuje i nová, překrásná nádražní budova. Velice zajímavý je spojovací koridor s městem. Jsou to vlastně ozářené uličky s množstvím elegantních obchůdků, které vedou do všech stran a směřují přímo do obchodních domů ve městě.
Opět nastává noční přejezd vlakem přes Amsterdam a Basilej do Bernu, hlavního města Švýcarska. Z Bernu hned pokračujeme pásmem Bernských alp, které dosahují výšky i přes 4000 m. jsou zde známé štíty Alekschhorn (4195m), Jungfrau (4158m) a i ledovce, z nichž nejrozsáhlejší je Aletschgletscher (plocha 86,7 km2), délka 24,7 km. V jejich severním podhůří v Předalpách jsou významné vyhlídkové vrcholy zpřístupněné lanovkami – Pilátus (2132m) a Rigi (1787m). Projížděli jsme nejzajímavější oblastí mezi jezery Thuner See a Brinser See. Jeli jsme přes Thurn, Spiez, Brig a zpět do Interlakenu. Z Interlakenu odjíždíme do Luzernu a cestu Švýcarskem ukončujeme v Curychu. V Curychu provádíme leteckou ranní procházku a přes Aachen odjíždíme do Bruselu.

A A C H E N ( C Á H Y)
Nejzápadnější německé město Cáchy (Aachen) na trojmezí Německa, Nizozemí a Belgie je z pohledu historie jedním z nejvýznamnějších evropských měst. Ve středověku byly Cáchy sídlem králů a císařů, místem, kde probíhaly jejich korunovace a kde zasedaly říšské sněmy. Toto město na úpatí Eifelu bylo kvůli zdejším horkým pramenům oblíbenou rezidencí Karla Velikého, který zde dal vybudovat svou fale. Největšími skvosty Starého města jsou dóm (světové dědictví UNESCO) a gotická radnice.

Cesta Belgií nápadně připomíná krajinu v Československu. Lesy jsou jako Jeseníky, přerostlá tráva a křoviny kolem železnice. Továrny špinavé, okna vytřískaná.

B R U S E L
Při příjezdu do Bruselu už zdálky můžeme pozorovat slavnou stavbu Atomia.
Poprvé se město Brusel uvádí v 7. – 8. století pod názvem Brosella. Od 12. století se stalo centrem textilní výroby a obchodu a zároveň největším městem provincie Brabant. Roku 1229 získal městská práva. Poté se střídavě nacházel ve španělském či nizozemském vlivu a to až do roku 1830, kdy se stal hlavním městem nově vzniklého státu – Belgie.

V novodobých dějinách byl Brusel dvakrát obsazen německou armádou. Tyto neblahé zkušenosti mj. způsobily, že se v roce 1945, po skončení 2. světové války stal jedním z center západoevropské integrační politiky. V březnu roku 1948 zde byl podepsán tzv. "Bruselský pakt" (Anglie, Francie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko). Ve stejném roce vznikla celní unie mezi Nizozemskem, Belgií, Lucemburskem pod názvem Benelux. Na základě Bruselského paktu bylo o rok později založeno NATO. Tento pakt byl v době svého založení formálně namířen proti obnovení německé agresivity. Do EHS vstoupila Belgie v roce 1957. V roce 1958 se v Bruselu konala světová výstava EXPO´58, jehož architektonickou dominantou se stalo Atomium, znázorňující model atomu železa gigantických rozměrů. Méně se již ovšem ví, že se Brusel stal hostitelem světové výstavy již v roce 1935. Druhou bruselskou dominantou je šedesáticentimetrový bronzový čůrající panáček "Manneken Pis" nacházející se nedaleko Grande-Place, který je jakýmsi maskotem tohoto města. Jedním z nejkrásnějších náměstí Evropy je Grand place. Je obklopené bohatě zdobenými "zlatými" cechovními domy. Na náměstí se denně koná květinový trh a v neděli ráno ptačí trh. Hlavním bruselským chrámem gotická katedrála z 13. – 15. Stol s dvěma nedokončenými věžemi v průčelí.
Z Bruselu opět uskutečňujeme noční přejezd vlakem do Lucemburského velkovévodství, kde míníme navštívit hlavní město Lucemburk.

L U C E M B U R K (Velkovévodství lucemburské)
Lucemburg se odlišuje od většiny evropských měst tím že je součástí Lucemburského vévodství a současně jeho hlavním městem. Lucemburska které jako takové patří mezi nejmenší státy Evropy a proto není divu že i Lucemburg je hlavním městem tohoto vévodství přesto že ho obývá pouze 82 300 obyvatel. Pokud Lucemburg uvidíte z dálky podobá se tak trochu nedobytné pevnosti. Rozprostírá se totiž na skalnatém masivu ze kterého shlíží na soutok řek Alzete a Petrusse. Přesto že je Lucemburg malý svojí rozlohou je přesto významným městem v bankovnictví a také administrativním centrem. Sídlí zde i některé úřady evropské unie.

V historii sloužilo město opravdu jako pevnost. Ostatně mělo k tomu vždy skvělou polohu, bylo vojenskou pevností jejímž pozůstatkem do dnešních dnů je opevnění, městské hradby a podzemní chodby. V 10. stol. byl založen hrad, sídlo lucemburských hrabat. Jan, syn lucemburského hraběte a římsko-německého císaře Jindřicha VII. se stal r. 1310 českým králem. V kryptě katedrály Notre Dame z let 1613-21 jsou uloženy jeho ostatky.