Krásnou horskou dráhou jsme se vrátili zpět do Chúru a vyjeli dálší horskou tratí do Arosy. Je to velké lyžařské centrum s přepychovými hotely a působí velmi snobsky.
Arosa
Z Arosy jsme odjeli přes Curych do Bernu, Thuru a dál jsme měli pokračovat do Itálie. V rychlíku nás průvodčí přesvědčil, že nemáme jízdenku pro soukromou trať kterou jsme jeli a požadoval abychom si zakoupili jízdenku. Protože požadovaná částka se nám zdála vysoká, rozhodli jsme se vystoupit. Improvizací jsme se dostali do Berdorfu a tam jsme zjistili, že nás průvodčí vlastně zachránil. Na vývěsce jsme si totiž přečetli, že je v Itálii stávka železničářů. Rozhodli jsme se, že noc strávíme v čekárně na nástupišti a ráno se vydáme projet zbylé soukromé horské tratě v Rakousku. V čekárně jsme strávili čtyři nejdelší hodiny v našem cestovním životě. Zima byla taková, že se nedalo usnout a nezachránila to ani slivovice. Před ránem na vedlejší nástupiště přijel motorový vláček, tak jsme šli zjistit, zda se do něj dá nastoupit a trochu se ohřát. Vyšel strojvedoucí, oblečený v montérkách, nechal nás ve vlaku a šel jednak uklidit vagony a jednak provést celou přípravu vlaku k odjezdu. Tehdy jsme na to přímo zírali. Bylo to v době, kdy naši strojvedoucí byli nejdůležitější na celé ČSD a nedovedli jsme si představit, že by si někdo dovolil to po nich chtít. Dnes však už museli také ze svých požadavků hodně slevit a provádí práce, o které by dřív ani nezavadili.
Konečně odjíždíme po trati Losane, Eigle, Champéry, zpět Eigle Martiny a směrem na Chamonix. Opět je to krásná trať, která se šplhá po strmých kopcích, lemována nádhernými velikány a údolími.
Champéry
Champéry (1 053 m) je nejstarší a nejznámější místo na švýcarské straně tohoto obrovského regionu s pohraničním lyžařským provozem podél alpského řetězu Švýcarska a sousední Francie. Lanovka na Planachaux (1 800 m) byla první lanovkou v oblasti Wallis. Dnes je tu ovšem k dispozici hustá síť nejmodernějších lanovek, sedačkových výtahů a lyžařských vleků různých systémů. Většina sjezdových tratí z Planachaux vede po již. slunečních svazích, a tak se jarní lyžování orientuje více na vedlejší oblasti sev. svahů Les Crosets (1 670 m). Přímo od nádraží odjíždí velká kabinková lanovka, která vyváží lyžaře i turisty k horským terénům. V jízdě vlakem pokračujeme Saint Bernardem Expresem z Mantigny do Sembrachner a zpět a potom Mont Blanc Expresem směrem na Chamonix až na švýcarsko-francouzskou hranici a zpět.
Sembrancher
Velmi malé horské městečko s kamennými domy a dřevěnými stodolami. Když jsme procházeli malinkými uličkami, nevěděli jsme, jestli jsme ještě na ulici nebo zda jsme se náhodou neocitli u někoho na statku přímo ve dvoře. Přesto je to kouzelné městečko, z kterého je 50 km do Montreux, 40 km do Tuselu na chamonix a 10 kom do Martingy.
Dále pokračujeme Mont Blanc Expresem směrem na Chamonix až na švýcarsko-francouzskou hranici a zpět.
Večer jsme se z Martingy přesunuli přes Losan, Curych a Vilach do Rakouska, kde jsme navští-vili St. Anton a potom Insbruck a tradičně Seefeld, který nás večer opět uchvátil nádhernou výzdobou a zamířili domů.
St. Anton
Vesnice na východní straně Arlberského železničního a silničního tunelu byla založena r. 1691 a patří dne k nejvýznamnějším rakouským spor-tovním střediskům. Nádherné upravené dráhy a sjezdy v hlubokém sněhu z Valugy (2808m) jsou světoznámé. Na okolní vrchy vedou výtahy a lanovky všemi směry.
Září 1997
Belgie, Holandsko
Trasa: Lutych, Huy, Namur, Nivelles, Leiden, Gouda, Amersfoart, Utrecht, Brusel, Haarlem, Almar, Amsterdam, Antverpy, Lier, Leuven, Metelen, Oudenaarde, Kortrijk, Ypres
Druhá návštěva zemí Beneluxu byla zaměřená na Belgii a Holandsko. Vzhledem k velmi malým vzdálenostem mezi městy při cestování vlakem, rozhodli jsme se, že se ubytujeme v Bruselu v hotelu a budeme vyjíždět pěkně bez báglu do předem vybraných míst. Ubytování se nám podařilo u nádraží Brusel – Midi, kde je celá řada hotelů. Procházeli jsme kolem a hledali nocleh za rozumnou cenu. Podařil se nám za 500 Fr za osobu a noc. Byla to restaurace, která vypadala solidně a přes ní jsme se dostali do pater, kde byly pokoje. Zdálo se nám to celkem solidní, tak jsme si uložili batohy a vydali se do ulic. Když jsme se večer vrátili k hotelu, zjistili jsme, že jsme měli štěstí, že jsme v hledání nepokračovali dál, jelikož vedle v hotelu v oknech již byly vystavené pěkné děvy. Když jsme vešli do naší restaurace, tak jsme ztuhli, protože byla plná černochů. Nevím ale, kdo měl větší šok, jestli my nebo ti černoši. Šťastně jsme se dostali do našich pokojů. F1 a Honza měli pokoje o patro výš než já s Miladkou, tak jsme se domluvili, že si vezmeme jídlo a půjdeme se najíst k nim do pokoje, kde si také dáme trochu vína. Jak jsme s Miladkou rozsvítily v pokoji, zjistily jsme, že nám cosi leze po zdi. Vystřelily jsme, že tam nebudeme ale hoši nás seřvali ať to pozabíjíme, nesvítíme a poslali nás zpět. Nabalily jsme si tedy jídlo a odhodlaly se zase vystoupat k pánům. Na chodbě byla tma a slyšeli jsme jenom nějaké vzdechy, šoupání a viděly dva svítící body. Opět jsme zahučely zpět do pokoje a přemýšlely, co dělat. Jenom škvírou ve dveřích jsme nakukovaly, co se na chodbě děje. A uviděly jsme velkého černocha, jak po schodech vleče dolů těžký kufr. Nakonec jsme se i najedly, šváby nebo co to bylo jsme botou pozabíjely a usnuly. Asi si člověk zvykne na všechno, víc jsme se nevzrušovaly, večer jsme rozsvítily, provedly vraždu a zalehly.
Belgie, to jsou zejména nížiny, prostoupené pahorky. V Holandsku asi 40% nížin leží pod úrovní hladiny moře (až 6m). před zaplavením je chrání hráze a valy, přebytečná voda se z nich čerpá do řek a kanálů. Nejvyšší pohoří v Belgii – Ardeny, dosahují 400-500m a jsou poměrně zalesněné.
V obou státech jsou početné architektonické a historické památky. Nejvíce jsou soustředěny ve starých flanderských, brabantských a holandských obchodních střediscích, jejichž historická jádra, často prostoupená městskými kanály (grachty), osobitým způsobem obměňují a spojují účelové stavby hanzovních měst, honosná renesanční patricijská sídla a gotické katedrály francouzského typu. Někdejší bohatství hanzovních měst dokládají výstavné radnice, měšťanské domy a vysoké městské věže, které plnily strážní funkci. Zvláštností belgických a nizozemských měst jsou tzv. begináže (dvory bechyní), jak jsem už dříve popsala. Holandský venkov, jelikož vesnice vypadají jako vilová sídliště, je nemyslitelný bez dřeváků a květinových polí, právě tak jako friský venkov (sever státu při pobřeží) bez roztroušených statků a stád hovězího dobytka, či brabantská města bez krajkářek. Při kanálech protínajících roviny stojí dosud větrné mlýny. Rovněž nesmíme zapomenout, že Holandsko je město sýrů a v různých městech se konají každý týden sýrové trhy, kdy se bochníky sýrů (až 40 kg) svážejí na malovaných vozech a kárách. Jejich majitelé jsou oblečeni v krojích.
První město, které jsme v Belgii navštívili, bylo Liége (Lutych)
Lutych
je nejdůležitějším kulturním centrem Valonska a jeho obyvatelé jsou převážně frankofonní. Město je sídlem jediné státní frankofonní univerzity v Belgii, založené roku 1817. V Lutychu žije významná italská menšina, což se projevuje v celkovém stylu města a zejména pak v kuchyni. Díky dobrému vodnímu spojení s Francií, Vlámskem a Nizozemskem má Lutych třetí největší říční přístav v Evropě (Port autonome de Liège). Taktéž se toto město může pyšnit statusem železniční uzel západní Evropy.
Co Lutych nabízí v oblasti pamětihodností, co rozhodně stojí za návštěvu? Jako ve středověkém středisku obchodu, církve a vzdělávání, můžeme najít spoustu kulturně-církevních staveb. Za zmínku jistě stojí Eglise St-Croix (Kostel sv. Kříže), který je příkladem tzv. halového kostela, který je charakteristický trojlodím o stejné výšce, připomíná tak jakousi halu. Nedaleko tohoto kostela se nachází i dům lutyšského rodáka, skladatele Césara Francka. Rovněž důležitý je Palais des Princes-Evêques (Palác knížete-biskupa), kde převládají pozdně gotické až renesanční prvky architektury, přestože byl postupně přestavován i v novověku. Tento palác má dvě arkádová nádvoří, z nichž je však veřejnosti přístupné jen jedno. A to je skutečně nádherné. Údajně je to největší světská gotická stavba na světě. V komplexu dnes sídlí některé orgány justice a provinční správy.
Eglise St-Martin (Kostel sv. Martina) je známý především vzácnou kavalerií v interiéru budovy. Za návštěvu stojí Cathédrale St-Paul (Katedrála sv. Pavla), která sice započala svou exis-tenci ve 13. století jako kostel, ale která byla v 19. století přebudována na katedrálu s novodobou věží. V Belgii není mnoho tolik zajímavých míst, kde se prolíná více prvků z různých slohů. Uvnitř se nachází spousta vzácných předmětů, namátkou jmenuji například několik prací od J. Delcoura, práce ze slonoviny, mobiliář z 19. století apod. Typickým znakem pro tuto katedrálu je vnitřní harmonie a prostota. Žákem zdejší školy byl mimo jiné i český kronikář Kosmas.
Nádherný pohled na historické jádro města skýtá starý most Pont des Arches (Obloukový most), který se dostal do povědomí širší veřejnosti díky Simenonovým detektivním románům. Mezi Pont des Arches a Pont St-Léonard se nachází tradiční pouliční trh La Batte, kde se dodnes čile obchoduje. Dříve býval tento trh kromě prostoru k obchodním výměnám i místem pro pouliční hudebníky a kejklíře. Centrem Starého města je Place St-Lambert (Náměstí sv. Lamberta), které bylo několik posledních let v rekonstrukci. Place du Marché (Tržní náměstí) bývalo po staletí srdcem města. Dominuje mu Fontaine du Perron (Perónova kašna) ve tvaru altánu a s plastikou tří Gracií, symbol svobody provincie a samotného města. Před touto kašnou zde stávala až do 13. století kašna téhož jména, která však symbolizovala svrchovanost moci církevní.
Je zajímavé poklidné městečko mezi Lutychem a Namurem. Výborně nám vypovídá o belgickém „maloměstu“ či „vzdáleném“ předměstí. Malé, ale krásné historické jádro s Citadelle (Citadela), Cathédrale Notre-Dame a spoustou muzeí. Citadela stojí na skále nad řekou a mimo jiné sloužila i během 2. světové války účastníkům odboje. Dnes se v ní nachází Musée de s Camps et de la Résisrance (Muzeum táborů a odboje), které zde bylo vytvořeno již po roce 1945. Katedrála Notre-Dame tvoří společně s Citadelle nejvýraznější dominantu města. Pozornost zasluhuje zejména rozetové okno Li Rondia o průměru 9m a zvonkohra. Jediné, co tomuto městečku může kazit atmosféru, jsou silné výpary z blízké jaderné elektrárny z jedné strany města a neméně hustý kouř z druhé strany, vycházející z cukrovaru. Malá vada na kráse.
Namur
Namur je jednou z 10 belgických provincií, které se nacházejí se v jihobelgickém Valonském regionu, silně ovlivněném sousední Francií. Hlavní město Valonska, rovněž Namur, je plné překvapení. Mezi nejvýznamnější památky patří Cathédrale Saint-Aubain (Katedrála sv. Albána), která byla postavena ve stylu italského baroka. Uvnitř si můžeme prohlédnout malby Rubensových současníků, barokní dobové vybavení interiéru,chórové lavice apod. Ke kated-rále patří Diecézní muzeum a klenotnice katedrály se sbírkou středověkých kultovních sakrálních předmětů. Eglise St.-Loup (Kostel sv. Vlka), původně jezuitský kostel, dnes Rue du Collège (Královské lyceum), je považován za nejpůsobivější barokní stavbu v celé Belgii ale je trochu moc přeplněná ozdobami a „tlustými andělíčky.“ Naproti kostelu stojí Biskupský palác, nyní sídlo krajské správy. Zvonice Beffroi, zvaná také Tour St.-Jacques je původní strážní gotická věž. Dnes je zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO.
Celému městu na ostrohu Champeau nad soutokem řek Maas a Sambre dominuje Citadela. Nádher-ný výhled na město a údolí řeky se nám naskyt-ne právě z této citadely s 2000letou historií. Vždy v historii sloužila k vo-jenským účelům. Ovláda-i ji mimo jiné i Španělé či Nizozemci. Vždy o ni byl veliký zájem z důvo-du strategické geografic-ké polohy. Její stěžejní části zvané Médiane a Terra-Nova plnily funkci i za obou světových válek. Po celém komplexu citadely jezdí turistický vláček a je možno si vypůjčit elektrické vozítko. V areálu se nachází muzea s válečnou tématikou, například Musée d´Artillerie (Muzeum dělostřelectva), Musée des Lanciers (Muzeum kopiníků) a Ancienne Forge (Stará kovárna). Vedle kasemat je v části podzemních prostor citadely možno navštívit také výrobnu parfémů Guy Delforge, které zde po dobu čtyř měsíců dozrávají. Neobvyklá prohlídka je provoněná rostlinnými výtažky ze 130 rostlin, které se k výrobě používají.
Město jsme navštívili v pondělí a našli jsme zde pozůstatky nedělních, zřejmě velkých oslav něčeho, co má spojitost s likéry. Všude balili velké vozy a pódia se znakem skleničky a na obrovských stáncích byly spousty likérových skleniček s nápoji snad všech barev. Spousta lidí se pohybovala v různém stupni podroušení kolem, někde ještě vyhrávala hudba a na ulicích jsme museli dávat pozor, ať nešlápneme do zbytků z radovánek. Odpoledne jsme ještě odjeli navštívit Nivelles. V době, kdy se u nás ruší železniční tratě a po velkých záplavách na Moravě je ČD již nechce opravovat, v Belgii jezdí jeden vlak za druhým. V každém městě, které jsme navštívili, nám odjížděly vlaky po cca 20 až 30 min. každé nádraží, které se zrovna nestavělo úplně nové, se opravovalo a rozšiřovalo. Totéž platí i pro Holandsko.
Nivelles
Město vzniklo při nejstarším ženském klášteře, který byl založen v pol. 7.stol. do 2.sv. války, kdy bylo město těžce postiženo, patřilo k nejmalebnějším brabantským městům. Náměstí bylo obnoveno po r. 1945. K nejvýznamnější románské stavbě patří kostel sv. Gertrudy (11.-13.stol) s dvěma příčnými loděmi a dvěma chóry. Kostelní průčelí lemují dvě štíhlé věže, na jedné z nich je měděná figura – nivelský Jan (15.stol.), která odbíjí hodiny. Ke kostelu přiléhá románská křížová chodba. Poblíž kostela je kašna z r. 1523, ve městě se zachovaly zbytky hradeb a věž z 12. stol.
Druhý den naše cesta směřovala do Nizozemí. První zastávka byla Leiden. Je to velmi pěkné město s větrnými mlýny a kanály.
Leiden
Leiden - je třešničkou na dortu „cibulkového regionu“. Je to starobylé, ale živé městečko protkané nesčetnými grachty s hezkými fasádami štítových domů. Ve městě se zachovalo i 35 hofjes - dvorků s věncem domků, v nichž trávili stáří členové určitého cechu či společenského postavení. Vznikaly v 16. - 17. století a byly financovány z darů majetných občanů či městské pokladny. Když procházíte Leidenem, historie na vás přímo dýchá. Zde se narodil Rembrandt, zde se učil malování a zde také prodal svůj první obraz holandských tulipánů. Leidenskou atmosféru tvoří také první univerzita v Holandsku (1575), která pronikla do celosvětové vědy. Dvě větve Old Rhine rozdělují město, které je dále rozštěpené mnoha malými kanály se třemi nábřežími
Strategicky, mezi rameny řeky, stojí pevnost Burcht, tu při návštěvě Leidenu nesmíte minout. Jedná se o kruhovou pevnost ležící na uměle navezené vyvýšenině. Na tomto kopci byla v 11. století postavena tato strážná věž pro větší bezpečnost obyvatel. Nyní se odtud můžete kochat nádherným výhledem na mnoho kanálů, kostelních věží, alejí i jiných monumentálních staveb v Leidenu.
Z této pevnosti můžete vidět na každé světové straně jeden kostel. Největším jsou Hooglandsche Kerk (jinak také svatého Pancrase), postaven v 15. století a Pieterskerk (jinak kostel svatého Petra) ze 13. století. Z historického hlediska je velice zajímavý Marekerk. Postavený roku 1639, je to první kostel v Holandsku po reformaci. Je ukázkou holandského klasicismu.
Gouda
Typické kupecké město starého Holandska, které obdrželo městská práva v 13.stol. a hrálo významnou roli za protišpanělských bojů na přelomu 16. A 17. stol. Město se proslavilo trhy zemědělských produktů, pěstovaných v širokém okolí a letitou tradicí výroby sýrů a hliněných dýmek.
Na náměstí mezi radnicí a městskou váhou se každý čtvrtek v 9.00 hod. zahajuje trh na čudský sýr. Zemědělci z okolních vesnic přivážejí bochníky sýru v hmotnosti až 40 kg na malovaných vozech a kárách. Dodržují se staré obyčejně. My jsme Goudu bohužel navštívili v úterý. Ve městě je zachovalá síť grachtů se štítovými domy, pozdně gotická křížová bazilika St. Janskerk se 112 metrů lodí dlouhou a se sedmdesáti malovanými okny (16. století), která patří mezi nejhodnotnější v Evropě. Nejstarší dochovaná radnice v zemi (1448) platí za skvost architektury. Ve vážní budově (1668) na náměstí Markt se dosud váží sýry.
Amersfoort
Amersfoort je druhé největší město v provincii Utrecht ve středním Nizozemsku. Město má dobře zachovalé středověké centrum a současně je jedním z největších železničních uzlů v zemi. Historické jádro je obklopeno dvojitým prstencem grachtů. K nejznámějším památkám patří mohutná dvojitá brána Kooppelpoort (silniční i vodní kolem r. 1400) a 95 m vysoká věž (1445) od zbořeného kostela. Zajímavý je soubor tzv. hradebních domům které byly součástí městského opevnění. Gotický Velký kostel sv. Jiří (1243-1494) je cenné lektorium z 16.stol.
Další město, které jsme navštívili byl
Utrecht.
Je to druhá návštěva tohoto „srdce Nizozemska“, které jsem už popsala.
Večer jsme se vrátili zpět do hotelu v Bruselu a uskutečnili jsme prohlídku nočního, nádherně osvětleného náměstí a rozhodně jsme nemohli vynechat malou kašnu s bronzovou figurkou „Mannehen – Pis“ z r. 1619. Říká se jí nejstarší bruselský měšťan. Jenže i když už jsme jednou Brusel a „čurajícího chlapečka“ navštívili, tentokrát jsme se nemohli trefit. Trochu nás noční město mátlo. Když už jsme Bůh ví jak dlouho chodili dokola, Honza opět zabodoval. Zastavil místního občana, názorně předvedl co hledáme, ten se rozesmál a ihned nás správně nasměroval.
Další den, po snídani a ranní kávě jsme opět vyrazili do Holandska.
Haarlem
Haarlem - je centrem oblasti nazývané „bloemenbollenstreek“, neboli „cibulkový region“. Od brzkého jara se odsud až k Noordwijku (na jihu) táhnou nekonečná různobarevná pole tulipánů. Haarlem je hlavním městem provincie Severní Ho-landsko, která dříve patřila mezi nejmocnější ze sedmi provincií Nizozemí. Toto město leží na řece Spaarne, necelých 20 km západně od Amsterdamu a zároveň nedaleko od pobřežních dun. Slavní malíři jako Frans Hals a Jacob van Ruisdael, architekti jako Lieven de Key a Jan Steen vyhotovili v Haarlemu mnoho děl. Haarlem byl také hlavním výrobcem piva v Nizozemsku. Skoro všechen pivařský průmysl se odehrával v Severním Holandsku. Během obléhání Španělskem bylo ve městě 50 výroben piva, během půl století v roce 1620 jich město čítalo okolo sta. Původní pivo se jmenuje Jopenbier nebo jen Jopen.Město je také známé pro typické domky s malými zahrádkami v úzkých uličkách, zvaných hofjes. Byly původně stavěny pro osamělé ženy. Turisticky nejpřitažlivější je nesporně náměstí Grote Markt, obvykle charak-terizované jako jedno z nejkrásnějších v celém Holandsku. Je tomu tak jistě i díky chrámu sv. Bavona – pozdně gotické bazilice se 125 m dlouhou lodí, sloupovou klenbou a největ-šími varhanami na světě z roku 1738. Oblíbené je také pro masnou tržnici z roku 1603 a goticko rene-sanční radnici. Na Grote Markt, stojí také socha Laurense Janszoona Costera, který je zakladatelem tiskařství. Grote kerk, původně katolický kostel, který v 16. století konvertoval k protestantismu během reformace v Nizozemí. K budově z malých červených cihliček a vápence náleží 80 metrů vysoká věž, ze které je vidět přes celý Haarlem. Kostel byl malován slavnými holandskými malíři jako Veermer nebo Frans Hals, na obrovské varhany si zde zahráli Schubert, Liszt, Handel i Mozart. Stadhuis, neboli radnice, stojí na opačném konci než katedrála sv. Bavona. Tato elegantní budova je oficiálním sídlem starosty Haarlemu. Její stavba byla započata již ve 13. století, ale procházela mnoha změnami, v 16. století byla vybudována podloubí, která jsou vidět dodnes. Věž, původně z 15. století byla také mnohokrát přestavována, dnešní podobu má od roku 1913. V roce 1908 bylo otevřeno hlavní nádraží. Je to zajímavá, třípatrová budova, její součástí jsou čekárny, restaurace, směnárna i obrovská půjčovna kol, půjčovné je mnohonásobně nižší než v Amsterdamu. Je tu i daleko menší pravděpodobnost, že o kolo přijdete.
Molen de Adriaan (Adriaanin mlýn) byl postaven v 18.století. Ovšem v roce 1932 vyhořel a poté byl z novu zrekonstruován podle původních plánů. Tento mlýn ležící v zátoce je typický pro město, najdeme ho snad na všech pohlednicích i obrázcích z Haarlemu. Uvnitř se prová-dějí ukázky z dřívější práce mlynářů i virtuální plavba po řece Spaarně. Na opuštěném ostrůvku nedaleko mlýnu leží kupolovitá věznice. Dotváří tak toto tajemné zákoutí.
Z Haarlemu jsme si jen na chvíli odskočili k moři do
Zandvoortu
Je to velmi pěkné přímořské městečko. Kolem dlouhé pláže je spousta moderních hotelů, na pláži jsou kavárničky. Cesta do Zandvoortu a i městečko mně připomínalo polský Hel.
Další zastávkou je
Alkmaar
Město Alkmaar leží v západní části Holandska a je známý jako město sýrů. Probíhají zde pravidelné sýrové trhy a sýrařské soutěže. Při těchto soutěžích jsou bochníky holandského sýra přepravovány na závěsných vahadlech. Trh se koná před historickou vážní budovou ze 14. století. V Alkmaaru dále najdeme síť grachtů, gotický kostel sv. Vavřince z 15. století, který je zcela obestavěn malými domky a Muzeum sýra Kaasmuseum.
Někdejší rybářská osada byla během staletí svědkem významných historických událostí. Často byla obléhána, protože tudy vede severoholandský průplav se sítí kanálů – krachtů. Roku 1799 tu Napoleon porazil spojená rusko-britská vojska.
Turisticky nejpřitažlivější je nesporně náměstí Grote Markt, obvykle charakterizované jako jedno z nejkrásnějších v celém Holandsku. Je tomu tak jistě i díky chrámu sv. Bavona – pozdně gotické bazilice, se 125 m dlouhou lodí, sloupovou klenbou a největšími varhanami na světě. Známá je i masná tržnici z roku 1603 a goticko renesanční radnice. Na romantickou procházku se můžeme vydat starými uličkami s více než dvaceti charakteristickými dvorky, kterým se říká hofjes. A Keukenhof, to je velká přenádherná zahrada plná květinových koberců a několika výstavních pavilonů. Všude plno růží, orchidejí, narcisů a stovek druhů tulipánů, ... tak to je něco! Křehká krása a netušená vůně.
V Alkmaaru nás také čekalo jedno velké překvapení. Když jsme procházeli starobylými uličkami a kochali se jejich krásou, najednou jsme přišli na náměstí a před očima se zjevily obrovské „prdele“. Málem jsme se lekli, když jsme zjistili, že stojíme u obrovských býků a ocitli jsme se přímo na dobytčím trhu, který se konal veřejně přímo na náměstí.
Poslední zastávkou dne byl
Amsterdam.
Byla to opět druhá návštěva města a přestože už jsem město jednou popsala, nedám mě to, abych nenapsala, jak Amsterdam vidí Jan Jícha ve své knize „Případ zájezd“.
Amserdam je město umění a hříchů, Rembranda a kurev, indonéských nudlí a legálního hašiše, město mravní bídy světa i nejčistších citů. V Amsterdamu se jakoby směstnaly kousky celé zeměkoule. Užije si v něm každý od žebravého mnicha až po nejzpustlejšího prasáka. Tak jako Japonci dovedou na jedné zahradě ztvárnit celou zemi, tak se to povedlo stavitelům města Asterdamu. Sestavili ho jako sbírku exponátů z celého světa. Je prostě gesellig (rozkošné). Jak by mohlo být stejně monumentální a předimenzovaný, když se tu nedá ani rozběhnout přes dva bloky, aby člověk nezahučel do kanálu? Kdepak - jen pěkně pomalu, s rozvahou a koukat. Kdo nechce svůj čas večer promarnit, spěchá rovnou do červených uliček, kde je v červených kumbálech vystaven výkvět africké, karibské a všelijaké jiné kultury. Co dvířka, to jedna amazonka, že by se jí člověk bál dostat do spárů. Ono se to tam vlní a vzdouvá, ono to má věčně příliv a o kousek níž i strašlivý vír, ve kterém uvíznout znamená ztrátu minimálně pětadvaceti euro. Ve městě jsme také obdivovali živé sochy a květinový trh.
A znovu zpátky do Belgie, čekají nás Antverpy.
Antverpy
Antverpy jsou druhým nej-větším belgickým městem. Osídlili je Frísové, kmen, dle něhož je pojmenována severní část Nizozemí. Město je zároveň velkým přístavem, druhým největším v Evropě. Antverpy se proslavily již v 16. století, kdy při počtu obyvatel 125 000 tvořily centrum západního svě-ta. Z této doby pochází významné historické památky jako kostely, paláce, cechovní domy, radnice nebo katedrála. V 17. a 18. století zažívaly úpadek a v polovině 19. století se Antverpy opět staly významnou metropolí. Z této doby se dochovalo nádraží s kopulemi nebo secesní vily. Během doby své existence si Antverpy vysloužily dvě pezdívky: Rubensovo město se mu říká proto, že tu žil vlámský malíř Peter Paul Rubens. Pojmenování Jeruzalém západu si město vysloužilo díky židům, kteří zde mají od 16. století velkou komunitu. Antwerpen se nachází ve vlám-ské části Blgie, domluvíte se tedy nizozemsky. Jakožto přístav měly Antverpy zejména funkci obchodního města, ale také vojenského. I když původ-ní hradby byly zbořeny a nahradilyje bulváry a parky, ve městě zůstalo několik menších tvrzí a pevností. Obchodní minulost je známá především vznikem první burzy v Evropě. V polovině 17. století, po westfálském míru, byl Antverpám odříznut přístup k moři a město se tudíž stalo sídlem řemeslníků. Proslavili jej zejména tkalci, truhláři a vázači koberců. Antverpy jsou také známé především jako centrum diamantového průmyslu, jak z důvodu obchodu s nimi, tak pro dlouhou zdejší tradici jejich zpracování. Historii diamantů můžeme lépe objevit v Muzeu diamantů. Součástí prohlídky je i rozsáhlá výstava šperků. Od devadesátých let jsou Antverpy uznávány jako město módy a designu. Zejména díky absolventům Královské akademie výtvarných umění se proslavily i v mezinárodním měřítku.
Dominantou města je gotická katedrála na nábřeží Šeldy zasvěcená Panně Marii, která byla dostavěná roku 1523. Její stavba trvala 269 let. Katedrála je opravdu velká, měří 117 m na délku, 65 m na šířku a náleží k ní 7 lodí a 14 kaplí. Stavba má jen jednu dokončenou věž o výšce 123 m. Hlavní klenba je podepřena 125 nosnými sloupy. Tudíž si umíte jistě představit, jak velký kolos to musí být. V interiéru tohoto obra visí tři obrazy od Rubense. Od poloviny června do konce září vydávají kostelní zvony v pondělí a v pátek téměř koncertní zvuk. Jižně od katedrály narazíme na Groenplaats (Zelené náměstí), kterému dominuje socha Rubense v nadživotní velikosti. V Rubensově domě se můžeme podívat, jak žil starý mistr. Palác byl postaven podle Rubensových plánů ve směsi renesance a baroka. Některé prostory jsou vyzdobeny zlacenou kůží a samozřejmě nechybí ani četná malířova díla.
Lier
Město bylo založeno v 8. Stol., nově opevněno bylo r. 1784 na příkaz císaře (a českého krále) Josef II. Na náměstí Grote Markt stojí štítové domy s barokním průčelím, gotická budova dřívější tržnice masa a radnice, upravená r. 1418 z tržnice sukna. Její gotická věž pochází z r. 1369. Nedaleký pozdně gotický kostel sv. Gommaria má hodnotné lektorium (1536-1540). Okenní malby představují mimo jiné císaře Maxmiliána I. A Marii Burgundskou, jejichž sňatkem (1477) získal rod Habsburků vládu nad Nizozemím. Na kostelní věži je zvonková hra. V tzv. dánském dvoře za kostelem našel r. 1524 azyl dánský král Karel II. Blízko kostela je také pozdně románská kaple sv. Petra (1225). Poblíž Rybího trhu stojí palác „van Mechelen“, ve kterém Filip sličný (syn Maxmiliána I.) uzavřel r. 1495 sňatek s Johanou Kastilskou a tím získal pro Habsburky Španělsko. Filipovými syny byli císaři Karel V. a český i uherský král Ferdinand I. Je zde také nejstarší dvůr bechyní ve Flandrech, založen ve 13. Stol., jehož dnešní podoba je převážně barokní. Hradební věž v téže ulici sloužila jako vězení.pozoruhodností města je další hradební věž sv. Kornélia, na které hodinář a astronom Louis Zimmer zřídil v l. 1930-1931 figurální orloj (denně ve 12.hod. průvod králů a purkmistrů) ze 13 vnějšími ciferníky.
Poslední město, které jsme tento den navštívili, byl Leuven. Dominantou města je radnice takové krásy, kterou jsme ještě nikde neviděli. Celá radnice se vlastně skládá z nádherných soch a vidět ji, je opravdu zážitek. Ne nadarmo se o ní říká, že je nejkrásnější v Belgii.
Leuven
Starobylé univerzitní město leží ve středu Belgie na řece Dijle. Je to příjemné město a nesporně jej poznamenali mladí lidé, kteří zde studují. Leuven má pověst veselého, fanfarónského města už od středověku, kdy zde před více než pěti sty lety otevřela brány Katolická univerzita, která je jednou z nejstarších v Evropě a založil ji papež Martin V. v roce 1425. I když univerzitu, stejně jako celý Leuven, těžce poškodily požáry a bombardo-vání během světových válek, nejstarší gotické koleje v centru města rodáci vždycky obnovili do původní podoby. Na studenty narazíme na každém kroku, nejvíce však na Oude Markt, kde debatují ve více než šedesáti kavárničkách. Náměstí Oude Markt ústí v Grote Markt v samotném centru Leuvenu, jehož pěší zónu lemují nejcennější budovy města.
V blízkosti Frote Markt se nachází Stadhuis (radnice), která patří k nejkrásnějším stavbám svého druhu v Evropě. Důležitou pamětihodností je taktéž Univerzitní knihovna, dílo amerického architekta Whitneyho Warrena. V kostele Sint Pieter z přelomu 15.-16. Století můžeme vidět vzácný obraz Poslední přijímání, dílo malíře Dirka Boutse. Umělecké poklady odhalí prohlídka kostela svatého Petra, kde se nachází například vzácná gotická soška Panny Marie, která je patronkou univerzity a studentů. V jedné z nejosobitějších starých leuvenských čtvrtí, kde si od 13. století stavěly domy zbožné ženy, bekyně, žijící zvláštním, téměř řeholním způsobem života, sídlí dnes luxusní hotel, ubytovna pro hostující profesory a konferenční centrum. Všechny leuvenské památky obdivuhodně žijí a jsou nestárnoucí součástí bohatého historického dědictví, o něž je náležitě pečováno.
Poslední den naší cesty byl věnován opět Belgii. Musím říct, že jsem si od těchto měst moc neslibovala, proto všechna byla velkým překvapením. Byla to velice příjemná městečka s moc pěknými památkami. První byl
Mechelen
Vznikl při klášteru založeném v 8. stol. Od r. 1560 je sídlem arcibiskupství. Narodil se zde sochař Alexandr Colin (1526-1612) tvůrce tumby královské hrobky v chrámu sv. Víta v Praze. Mechelen svým kouzlem a historicky křivolakými uličkami okouzlí podobně jako Gent, ale tím, čím se od Gentu výrazně odlišuje, je významná a velmi specifická škola. Jedná se o Vysokou školu hry na zvonkohru. Podivné? Nikoliv v Belgii. Jen v samotných Flandrech existuje přes sto zvonkoher, o jejichž provoz se stará 30 zvonkohráčů a na většině z nich se čas od času pořádají koncerty.
Nepřehlédnutelnou chloubou města je katedrála s 97 metry vysokou věží Sint Romboutstoren a právě v ní je jedna z unikátních zvonkoher. Její krásné tóny nás odmění za ten namáhavý výšlap po kamenných schodech libozvučnou polyfonií. Tato katedrála byla postavena ve 13.-16. století ve stylu brabantské gotiky a byla též zapsána do UNESCA. Má dvě zvonkohry, každou se 49 zvony. Ve městě se nachází také několik dalších kostelů, jako např. Sint-Janskerk (kostel sv. Jana) s Rubešovým oltářním obrazem Klanění Tří králů, Kerk van Onze-Lieve-Vrouw-over-de-Dijle, barokní bazilika Basiliek van Onze-Lieve-Vrouw-van-Hanswijk nebo Sint-Pieter en Pauluskerk (kostel sv. Petra a Pavla). Na náměstí Grote Markt se nachází radnice a četné historické domy. K budově radnice patří bývalá gotická tržnice se suknem Lakenhal a věž Belfort, která figuruje taktéž na Seznamu světového dědictví. Palác Markéty z Yorku, nevlastní babičky Karla V., má gotickou fasádu a má dnes funkci divadla. Palác Markéty Rakouské, tety Karla V., byl původně sídlem vrchního soudu a dnes slouží jako justiční palác. Jeho nádherné renesanční zahrady jsou přístupné veřejnosti. V Mechelenu můžete celkem na třech místech nalézt zajímavé historické ukazatele
Oudenaarde
Nevelké město ležící na řece Šeldě. Za vpádu Visigólu do Galie zřídil zde jejich král Alarich kolem r. 441 opevněné sídlo. Dnešní město vzniklo z podhradí hradu, který byl postaven v 11. Stol. Ve středověku se proslavilo „obrázkovými koberci“ (goblény), jejichž výroba se odtud rozšířila i do Francie. R. 1552 se narodila Markéta Parmská, nemanželská dcera císaře Karla V., kterou její nevlastní bratr španělský král Filip II. R. 1559 jmenoval místodržitelkou Nizozemí.
Někdejší rozkvět města dokládá radnice (1526-1537), připomíná radnici bruselskou. Na vrcholu 40m vysoké věže je figurka nazývaná „Malý válečník Hanske“ Na náměstí je barokní kašna (1676) a gotický kostel sv. Valburgy (12.-16.stol.) s nedokončenou věží. Ve městě se dále dochovala románská Baudouinova věž (12.stol), pozdně románská tržnice sukna (13.stol.) a raně gotický kostel P. Marie (1234-1243). Na náměstí Tacambaroplín stojí pomník Belgičanů padlých v l. 1864 až 1867 v Mexiku při pokusu rakouského arcivévody Maxmiliána (bratra Františka Josefa I.) o získání mexického trůnu. Maxmiliánovou manželkou byla belgická princezna.
Kortrijk
Kortrijk je město v Belgii. Nachází se v severozápadní části země, v regionu West Flanders, na pravém břehu řeky Leie. Oblast dnešního města byla osídlena již v době Římanů. V 9.století zde bylo postaveno opevnění. V roce 1190 se Kortrijk stalo městem. Bohužel 11. července se zde odehrála slavná bitva u Courtrai, zvaná též “bitva zlatých ostruh“, kdy primitivní vlámští pěšáci v ní porazili francouzské rytíře. Padlým bylo odebráno asi 700 zlatých ostruh. A tak bylo město z velké části zničeno. Naštěstí ale bylo obnoveno. Většina nejvýznamnějších historických staveb ve městě pochází z 15. a 16. století.
Dominantou města je gotický kostel sv. Martina, kolem kterého se rozkládá historické centrum města. V raně gotickém kostelu P. Marie (12.-13.stol.) je van Dyckův obraz Vztyčení kříže. Severozápadně od centra města Kortrijk se nalézá bývalé tržiště Grote Markt s gotickou radnicí a cechovními domy s bohatou sochařskou výzdobou právě z 15. a 16. století. Mezi další zajímavé turistické cíle patří Dvůr bekyní, založen r. 1241, jeden z největších v Belgii. Má 40 domků převážně ze 17. stol. U vchodu je socha zakladatelky Jany Flanderské. Ve městě Kortrijk se dále nachází velké množství historických památek a muzeí např. Muzeum lnu a krajkářství.Ypres
vlámsky Ieper – město v Belgii v Západních Flandrech. První zmínky o městě z 2. poloviny 11. století. Ve 12.-14. století spolu s Gentem a Bruggami nejvýznamnější flanderské město, středisko soukenictví, jedno z největších měst soudobé Evropy (památky: dům soukeníků z roku 1214, katedrála sv. Martina z 13. století). Ve 14. století se podílelo na odboji flanderských měst proti místním hrabatům; současně zde probíhaly vnitřní sociální zápasy mezi patriciátem a řemeslníky.
Koncem 14. století nastal hospodářský úpadek města. 1384–1477 součást burgundského vévodství, od 1477 habsburského Nizozemí. V 17. století město opakovaně dobyto Francouzy; 1678–1713 francouzská pevnost, 1713–94 sou-část Rakouského Nizozemí, 1794–1814 Francie, 1815–30 Spojeného království Nizozemíkého, od 1830 Belgie. Za l. světové války probíhaly v okolí Ypres těžké boje mezi německými a francouzskými britskými vojsky, při nichž bylo město značně poškozeno. 22.4.1915 zde Němci poprvé v historii válek použili chemickou zbraň chlor; 12.7.1917 pak na yperském úseku fronty použili bojovou látku, nazvanou podle Ypres yperit. Na památníku ve tvaru vítězného oblouku (1923-1927) jsou jména 58600 padlých vojáků z Velké Británie. Dosud se tu denně ve 21 hod. troubí anglická večerka Last Post. 
Za zmínku také stojí, že i když jsme ho nenavštívili, tak při cestě vlakem z Nivelles do Bruselu jsme viděli Lví pahorek se sochou lva, který je 45 m vysoký. Byl navržen na památku známé bitvy u Waterloo, která se zde odehrála 18. června 1815. V bitvě, ve které proti sobě stálo vojsko francouzského císaře Napoleona a spojená vojska Pruska, Anglie a Nizozemska pod vedením generála Wellingtona, spolu bojovalo 350 000 vojáků. Bitva skončila úplnou porážkou Napoleonova vojska, kterou dodnes připomíná patnáct památných míst.
Naše cesta, při které nám přálo počasí a po celou dobu svítilo slunce a bylo velice teplo, končila již tradičně ve Vídni, odkud jsme pokračovali domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat